Jedni viní druhé z bezohlednosti. Skutečně občas slyšíme, že bude lepší, když ti starší konečně vymřou nebo „jenom“, že záchrana životů není důležitá. I když to není převládající názor, plní to veřejný prostor a otravuje atmosféru.

Na druhé straně slyšíme obviňování spoluobčanů z toho, že v jakémsi iracionálním panickém děsu vzdali občanských svobod a že podporují opatření, která poškozují ekonomiku (což je nepravda, jak jsem ukázal minulý týden). A opravdu, občas opravdu slyšíme volání po ostré represi. I když to není převládající hlas, plní to veřejný prostor a otravuje atmosféru.

Je tedy docela logické, že jsem v posledních dnech opakovaně dostával stejnou otázku. Proč jsme na tom morálně tak špatně? Je to výchovou? Změnami ve školství? Nebo je zatím příliš velká orientace na peníze (tedy příliš nízké zdanění vysokých příjmů)? Nebo něco úplně jiného?

Jak tomu v podobných případech bývá, určitou roli hraje každý z faktorů. Nicméně rozhodující roli hraje ještě něco jiného.

V situacích podobných té naší se totiž nabízí v zásadě dvě možnosti. Buď se národ semkne a v lidech převáží to dobré. Malý kousek z toho jsme ochutnali letos na jaře. Jindy ale národ upadne do chaosu, lidé se postaví navzájem proti sobě a z jejich povah vyplave to nejhorší.