Prezidentská volba vyvolala tolik emocí především proto, že zastihla českou společnost v situaci, kdy prochází proměnou od seskupení různorodých skupin a vrstev spojených společným hodnotovým systémem ke společnosti, pro jejíž dynamiku je rozhodující konflikt mezi dvěma společenskými třídami. Tentýž trend vidíme ve všech zemích EU.

Nová vyšší třída, pro jejíž nejhornější patro se vžilo označení „elity“, sestává z lidí, jimž jejich vzdělání, mentální schopnosti, kontakty a další příznivé okolnosti otevírají cestu k neomezenému a snadnému dobývání renty. Tato sociální vrstva má již dnes mezinárodní charakter a její členy můžeme označit za skutečné vítěze evropského sjednocování. Je sebevědomá, spojená sdílenou ideologií a dokáže efektivně prosazovat své zájmy. Řečeno starým marxovským jazykem, jedná se o „social klasse fur sich“.

V opozici pak stojí třída těch, kdo z nejrůznějších důvodů nemohou aspirovat na dobývání renty nebo na získávání přínosů z velkých byrokratických aparátů. Tito lidé byli ještě před pár lety rozptýlení, zmatení a neuvědomovali si společný zájem. Pokles životních šancí nepřisuzovali novým regulacím, ale téměř výhradně osobnímu selhání. Na další lidi ze stejné vrstvy pohlíželi spíše jako na konkurenty, často dokonce vznikaly animozity např. mezi chudými zaměstnanci a chudými živnostníky. Tedy, slovníkem stejného klasika se jednalo o „social klasse an sich“.