Poznámka Alexandera Tomského z tohoto týdne by určitě neměla ujít pozornosti. Je to starší pán, který poznal kus světa a pamatuje si věci, které si my prostě pamatovat nemůžeme. Třeba, kde se vzala tzv. „islamofobie.“ Na začátku 80. let vládl v Íránu islámský revoluční režim – každodenní policejní razie, mučení, popravy, život v neustálé hrůze… něco jako nacismus nebo nejhorší komunistické roky. Přívrženci toho zvráceného nelidského režimu používali slovo „islamofob“ pro ty, kdo se v něčem nechtěli podřídit.

Jestliže se dnes ke slovu „islamofobie“ hlásí evropští intelektuálové, je to morálně srovnatelné, jako by na nosili na rukávech červené pásky s hákovými kříži nebo hřímali proti „židobolševismu.“ Zvlášť, když si uvědomíme, že tu myšlenku převzali od islámského revolučního režimu sakumprásk – včetně toho, že nepodřizování se islámu má být přísně trestáno. Naposledy před pár dny v Českém rozhlase Luboš Palata, kterého si platíme, aby z nás vychoval něco lepšího. Ještě děsivější ale je, že se k tomuto konceptu spojujícímu nacismus a radikální islám hlásí i ministr spravedlnosti Robert Pelikán. A že v tom má podporu většiny parlamentních stran.