Tzv. pravice, tedy establishment, na Václavském náměstí opakovala navyklé fráze, které vychází ze dvou základních tezí:

1. Není žádný rozdíl mezi leninsko-stalinskou krutovládou a socialismem s lidskou tváří 80. let
2. Každý má povinnost předstírat, že se mu daří lépe než za Husáka. Pokud se mu nedaří lépe, je to hnusný amorální člověk a měl by se stydět.

Takhle se to učí ve školách, takhle je to propagováno v médiích, takhle to znovu a znovu opakují špičky havlistických stran včetně ODS.

Pokud se ale odvážíme být nekorektní a zkusíme posoudit období 1917 – 1989 z pohledu toho, co přineslo normálním pracujícím lidem, je zřejmé, že se fakticky jednalo o několik režimů, které na sebe navazovaly. Při posuzování musíme brát v úvahu, že každý režim si nesl i určité dědictví z režimu předcházejího. Nicméně rozdíl v jeho charakteru je zřejmé.

Období teroru 1917 – 1941

Nadšení bolševici se spíše shodou náhod dostali k neomezené moci a začali v praxi uplatňovat to, o čem se psalo v teoreticko-filosofických knihách. Tito intelektuálové dali průchod své nenávisti vůči všem, kdo předtím byli úspěšnější než oni, ale také vůči normálním pracujícím (těm zase záviděli jejich rodiny, tradici a morálku). Jejich vládnutí bylo ekonomickým debaklem, do Ruska se po staletích vrátil hladomor, a znali jedinou odpověď. Popravy, popravy a zase popravy. Velmi rychle vybudovali jeden z nejbrutálnějších režimů, jaký kdy lidstvo poznalo. I Adolf Hitler se svými koncentračními tábory byl břídil proti tomu, co dokázal Stalin ve 30. letech. Obhajovat cokoliv z tohoto období je amorální a odporné.

České země tuto děsivou éry nikdy nepoznaly. Kdyby se tu komunisté dostali k moci v roce 1929, měli jsme milion mrtvých.