V prvním veřejném odhalení džihádistické buňky působící v Praze by nemělo uniknout, že součástí zabijáckého spolku je 24letá dívka s původním jménem Kristýna. Nemusíme znát detaily, ale základní obrysy příběhu se rýsují s vysokou pravděpodobností. Naivní česká dívka potká exotického cizince, který je tak jiný než místní kluci. Není divu, zatímco čeští kluci z normálních rodin od malička čelí nejrůznějším tlakům a buzeracím, nesmějí vůbec nic, mužské vzory jsou jim zesměšňovány a nečeká je nic lepšího než mechanická práce v montovně za plat, který stěží stačí na obživu, místní Arabové si žijí jinak. Zákony pro ně neplatí, s penězi nemají problém, jsou systematicky povzbuzováni k agresivitě a ujišťováni o své nadřazenosti. Naivní dívka z chudé rodiny může tedy snadno nabýt dojmu, že potkala prince, začne s ním chodit do muslimské obce a za pár měsíců má zcela vymytý mozek. Časem nejspíš zjistí, že vše není až tak pěkné, ale to už je pozdě.

Aby špatného nebylo málo, náboženská obec není „běžná“ mešita. Společenství v Praze na Černém mostě je celoevropsky vyhlášené centrum, jaké by nebylo v žádném arabském státě trpěno. Jenže v českých zemích máme multikulti a mechanické opakování mantry, že když je někdo muslim, musí být přece z principu umírněný a mírumilovný.

Ale to pořád není všechno. Do mešity na Černém mostě jsou masově voděny děti z pražských základních a středních škol. Ne tak, že by se jim dostalo zdrojů z obou stran (tedy nejdřív radikální mešita a potom přednáška Centra pro studium politického islámu nebo vystoupení Martina Konvičky), ale s tím, že extrémistické muslimské centrum je jediným správným zdrojem poznání. Vím o pár případech, kdy si rodiče stěžovali. Pokaždé škola reagovala nátlakem, útokem proti rodičům a drobnou šikanou dítěte, které bylo v důsledku naštvané, že se do toho rodiče pletou.