Jeho kritika docíleného kompromisu je legitimní. Rovněž lze pochopit rozčarování, že do prosazení nových pravidel pro státní úředníky investoval hodně energie i politického kapitálu. Stal se svým způsobem strážcem toho, aby novela jasně určila hranici, za kterou by se politici při zasahování do státní správy neměli dostat.  

Týkalo se to především obsazování vedoucích postů v jednotlivých úřadech. Jak ukázala realita, Jiří Dienstbier neměl dost síly k tomu, aby zmiňovanou hranici uhájil. Většina politiků ji nakonec posunula, podle očekávání v neprospěch nezávislosti státní správy.  

Z titulu své funkce tak Dienstbier musí svoji prohru stvrdit tím, že ji jeho podřízení přepíší do konkrétních paragrafů. I když slovo musí, není úplně výstižné. Mělo by být spíše nahrazeno výrazem, může. Pokud byla norma zprzněna, jak sám Dienstbier prohlásil, a nechce s jejím dalším osudem mít nic společného, potom má možnost na post ministra rezignovat.  

Vzhledem k tomu, že se k takto radikálnímu kroku nechystá, bude na její nové podobě muset spolupracovat. Se svým týmem by mohl alespoň pohlídat to, aby při přepisování původního návrhu nebyly do nové verze vpašovány věty, nebo slova, které by jeho vyznění ještě více posunuly od plánované nezávislosti úředníků k posílení vlivu politiků na ně.  

Zklamání Jiřího Dienstbiera vychází i z toho, že sociální demokraté poměrně rychle změnili názor a přistoupili na zásadní přepracování služebního zákona. Přitom ještě před několika dny trvali na tom, že způsob jmenování vysokých státních úředníků nechtějí radikálně měnit.  

Dienstbiera mohlo zaskočit, že ho tentokrát nepodržel premiér Bohuslav Sobotka. Přitom tito dva mají uvnitř sociální demokracie k sobě blízko a vzájemně si v minulosti pomohli.   

S trochou zjednodušení se dá tvrdit, že bez Dienstbiera by Sobotka neustál pokus o sesazení z postu předsedy ČSSD po sněmovních volbách a nebyl by nyní premiérem. Dienstbier by zase bez Sobotkovy podpory jen těžko mohl být ministrem.  

Jak ukazuje jejich rozpor ohledně změny služebního zákona, v politice procházejí vzájemné vztahy poměrně rychlým vývojem, který pragmaticky určují momentální zájmy. Premiér Bohuslav Sobotka proto nyní více potřebuje soudržnou koalici a odblokovanou sněmovnu, než posílení přátelství s Jiřím Dienstbierem.