Na tunel totiž zadělaly zákony, které řádně prošly parlamentem. I když to není úplně přesné. Výše dotací byla stanovena na základě analýzy nákladů na pořízení solárních elektráren. Ty se však během doby dramaticky snížily. Podle propočtů až o čtyřicet procent. Pořídit si za původních dotačních podmínek takovéto elektrárny se rázem stalo mimořádně výhodným obchodem. Chybou bylo, že zákon neobsahoval mechanismy, jak tomuto vývoji přizpůsobit i výši dotací. Pomalá reakce na tyto změny a úpravou zákona omezené pravomoci Energetického regulačního úřadu se postaraly o to, že provozovatelé těch solárních elektráren, které byly vybudovány až při výhodnějších vstupních nákladech, inkasovali poměrně tučné zisky.

I bez práce komise je zřejmé, že se tak stalo pomocí platné legislativy, která byla změněna se zpožděním. Odpovědnost za to nesou poslanci a senátoři.

Někteří z nich se dokonce snažili pro stát nevýhodné podmínky prodloužit. Ke cti jejich kolegyň a kolegů slouží, že neúspěšně. Komise se rovněž nemusí usilovně pídit po tom, kdo s pomocí nadsazené podpory pro výrobu solární energie nejvíce inkasuje. Podle dostupných údajů je to státem vlastněná společnost ČEZ. Ta se k tomu dopracovala i prostřednictvím nákupu nově vybudovaných elektráren. Za některými z nich stáli lidé nějakým způsobem spjatí s politikou.