Důležité je, aby se její pojetí příliš nelišilo od postojů prezidenta. Je to myšleno tak, že by se hlava státu měla představám kabinetu pokud možno přizpůsobit. V minulosti se to ne vždy dařilo, což diplomatům komplikovalo práci. Symbolické vyvěšení vlajky Evropské unie na Hradě a podepsání dodatku Lisabonské smlouvy přitom může vyznívat tak, že postoj země vůči unii záleží hlavně na prezidentovi republiky.

Jak už bylo řečeno, není to pravda. Pochopitelně hlava státu může v této oblasti házet vládě různé klacky pod nohy. Nejúčinněji v momentu, kdy je potřeba ratifikovat nějakou smlouvu. Ústava sice předpokládá, že po souhlasném stanovisku parlamentu, to má prezident učinit bez zbytečných odkladů. Václav Klaus názorně předváděl, že tomu tak být nemusí. Byť jeho počínání mohlo být vnímáno jako překročení ústavního rámce. Jedním z příkladů může být právě nepodepsání dodatku Lisabonské smlouvy, chcete-li tzv. eurovalu.