M. de Montaigne kdysi řekl i moudrou větu, že mít pravdu vždy a ve všem je vlastně znakem hlouposti. Václav Klaus dospěl do věku, v němž se již očekává jistá osobnostní vyzrálost, moudrost a nadhled. Ale neplatí to bohužel vždy a u všech.

Jsou jedinci, kteří se naopak chovají jako stárnoucí popová hvězda. Snaží se sobě i svému okolí stále něco dokazovat. Místo pokory, pokání a smíru vyhledávají konflikty a soupeře. Neumí najít jiný model existence, než permanentní boj o dominantní moc a vliv. Egocentrický jedinec považuje za střed svého jednání a myšlení jen své já. Nenechme se však zmást.

Všechny poslední eskapády Václava Klause a jeho kamarily jsou zcela vědomé a plánovité. Nejde jen o rozverné hříčky odcházející party. Cíl je zřejmý.

Společnost je třeba rozdělit (nejlépe na lokaje a nepřátele), rozeštvat proti sobě různé skupiny, postrašit a demotivovat. Kritici dostanou nálepku nedemokratických našeptávačů a rozeštvávačů (rozuměj - zaprodanců a ztroskotanců) a vytěsní se na okraj společnosti. Pro jistotu se napíší na seznam (nejlépe již existující, jistého Adama B. Bartoše).

Naše země (rozuměj moje, tedy Klausova) je vlastně zemským rájem, tedy skoro. A ty falešné tóny přicházejí hlavně z vnějšku, z  toho socialistického megalomanského Bruselu. Hledáte-li viníka všech našich potíží, pak prosím zde je - jmenuje se Evropská unie. A má dokonce tu drzost chtít nás kontrolovat a navíc nám ještě vnucovat své legislativní a jiné normy. Reprezentace EU si jistě adresnou kritiku zaslouží. A co reprezentace ČR?