Jenže, tentokráte platí spíše jiná pravda, a sice ta, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Píše se totiž rok 2013 a realita naší společnosti je výrazně jiná, než tomu bylo před 15 ti lety.

Tato dnešní emotivní póza je produktem pragmatické úvahy. Konkrétní podoba amnestie je totiž v racionální podobě neobhajitelná a nezdůvodnitelná. Tudíž je třeba vášní většinové společnosti využít ve svůj prospěch, tím, že se to označí za organizované spiknutí vůči odcházející hlavě státu. Na vině jsou blíže nespecifikovaní spiklenci a zmanipulovaná média. Ostatně jako vždy, když se něco poněkud nepovede. I to chilské pero dokázali nafouknout a udělat z něj aféru. Opravdu, ale opravdu zlá, falešná, prázdná a nepřejícná slovíčka.

Bylo by tedy lépe udržet reakci na amnestii pouze v racionální podobě a neskočit odcházející hlavě státu na jím připravený scénář. Bylo by vhodné klást ty otázky, na něž nebylo odpovězeno. Rozsah a způsob provedení amnestie odcházející hlavy státu de facto podkopává samotné základy právního státu a je otevřenou výzvou k právnímu nihilismu.

Proč nestačil slovenský model? Ten se týká jen skutečně bagatelních a neúmyslných trestných činů a zasáhl jen několik set případů.