Vzpomínáte? Těmito hesly a slogany se Andrej Babiš dostal domácí voličské veřejnosti pod kůži. Do kampaně investoval pár set milionů Kč a ještě si k tomu koupil par novinových titulů. Úspěch nemohl nepřijít. Ano, v jeho osobě přišla další prý nová naděje, spása a záchrana země.

Andrej Babiš se tedy doslova obětoval. Stal se z něj proti jeho vůli nejen šéf ANO, ale i místopředseda vlády a ministr financí. Prozatím v koaliční vládě. Jeho stáj obsadila i další resorty. Na obranu vyslala populárního herce z kriminálního seriálu (tam se taky střílí), na dopravu, kde je nejvíce investic, nastoupil prověřený partner Agrofertu, na životní prostředí vyslalo ANO manažera Lovochemie, dříve též Spolany a Unipetrolu. Paní Jourová měla slíbený comeback na Staroměstské náměstí, tak se tam taky posadila, a navíc i ty evropské dotace jsou zajímavá věc. Posledním resortem pro hnutí ANO se stalo ministerstvo spravedlnosti. Andrej Babiš tam poslal rovnou tandem. Dvě dámy. Tou první je loajální bývalá dlouholetá členka KSČ, postava z neviditelné akademické sféry, která má za sebou významnou stopu na proslulých plzeňských právech a byt v německém Pasově. Tou druhou z dua byla Hana Marvanová, disidentka, protikorupční bojovnice, známá advokátka a bývalá politička. Marketingově vyzněl ten mix dvou právniček docela přesvědčivě. Marvanová přitáhne podporu určitých médií, občanských aktivit, neparlamentních politických subjektů a Andrej Babiš vyšle signál, že ten svůj boj se svým „oblíbeným matrixem“ myslí opravdu, ale opravdu upřímně. Krom toho, když Marvanové nevadí ani údajný kontakt Babiše se StB a jeho bývalé členství v KSČ, tak to pak nebude vadit ani nikomu jinému.

Důkladný program ANO pro resort spravedlnosti před volbami vlastně neexistoval. Šlo pouze o výčet předvolebních hesel. Ostatně jako u všech témat ostatních. ANO tvoří svůj program tak zvaně za pochodu. Podobně jako institucionální a personální podobu hnutí samotného. Andrej Babiš to považuje za přednost, naplňuje mediálně přihřívanou poptávku širokých lidových mas a pasuje se do role permanentního krizového manažera, který se obětoval pro blaho národa.

Ale zpět k resortu spravedlnosti. Jak dlouho mohl marketingový tandem vydržet? Na počátku jsem tipoval, že do letošních třešní. Nemýlil jsem se. Každý úřad má svou specifickou auru. Nejinak je tomu i u ministerstva spravedlnosti. V této oblasti jsou nejmarkantněji vidět rezidua minulosti, té totalitní, i té čerstvé posttotalitní. Často kontinuálně reprezentovány stejnými lidmi. Výkon a uplatňování práva může být nástrojem pro demonstraci moci, ale i prostorem pro aplikaci selektivního práva pro různé zájmové a vlivové skupiny. Na tyto skutečnosti mimo jiné opakovaně upozorňovala i Bezpečnostní informační služba.  Znovu cituji z otevřené výroční zprávy BIS za rok 2010: „I v roce 2010 byly zaznamenány případy nestandardního jednání některých soudců a státních zástupců, jež představovaly ohrožení řádného výkonu justice. Nestandardní aktivity představitelů justice vykazovaly v mnoha případech znaky kriminálního jednání, které vzhledem k zákonnému vymezení postavení soudců a státních zástupců nelze odpovídajícím způsobem postihnout. Jednalo se mimo jiné o úniky z databází soudů či státních zastupitelství, korupční jednání nebo manipulace řízením před soudem. Specifický problém přestavuje bezpečnostní nespolehlivost některých soudců a státních zástupců. BIS zaznamenala kontakty představitelů justice na osoby z kriminálního prostředí či existenci klientelistických vazeb, které mohou závažným způsobem ovlivnit průběh soudního řízení“.

Je iluzí se domnívat, že odchodem Rampuly a Grygárka se vše změnilo. Role resortního ministerstva v nápravě poměrů by měla a mohla být zásadní. Ale není tomu tak, a obávám se, že ani nebude. Dobře propojené a fungující sítě některých advokátních kanceláří, exekutorských úřadů, konkursních správců, ale i soudců a státních zástupců měly a stále mají svá tykadla i v útrobách ministerstva spravedlnosti. Pro ně byla a je paní Válková snadnějším vědomým či nevědomým spoluhráčem. Přijala názor některých klíčových úředníků s dlouholetou praxí, že není třeba žádných revolučních změn, že se nesmí rušit jejich kruhy a že naopak je třeba zachovat atmosféru tzv. dělné spolupráce. Takto „vnímané realitě“ samozřejmě nevyhovovala neústupná a zásadová náměstkyně Marvanová, a zákonitě tudíž narážela na tuhý odpor.