Multikulturní výuka je koncipovaná jako tzv. průřezové téma. Zasahuje tak do většiny hlavních vyučovacích předmětů. Dveře pro plošné ovlivňování a vštěpování nového hodnotového systému mladé generaci tak byly tehdy nenávratně otevřeny.

Multikulturní výchovu lze stěží hodnotit jinak, než jako nástroj propagace hodnot a postojů evropských politických elit. Sama ani nepředstírá, že v sobě nese nějakou znalostní hodnotu. Pro výuku je prvořadá emoční manipulace budoucí generace směrem k pochybnostem či rezignaci na vlastní národní identitu. Dle osnov mají učitelé dokonce přímo „stimulovat, ovlivňovat či korigovat postoje, hodnotový systém a jednání žáků“ kýženým směrem.[1] Tedy vědomě a systematicky vštěpovat studentům nikoli znalosti či vlohy pro následné utváření jejich vlastního kritického názoru, ale již hotové a patřičně orientované názory. Což, jakkoli kontroverzně může někomu znít, připomíná situaci politického a hodnotového ovlivňování dětí a mládeže před rokem 1989.

Předčasné oslavy

Po počáteční euforii přívrženců multikulturní výchovy se ale ukázalo, že jejich vítězství není naštěstí zdaleka definitivní. Dokazují to v současné době se zvedající kritické ohlasy paradoxně z řad zastánců multikulturalismu nespokojené se způsobem zapojení této ideologie do výuky na základních a středních školách. „Neúspěch“ dávají za vinu pedagogům. V mikrosvětě třídy totiž vše neprobíhá tak, jak je předem centrálně nadiktováno. Učitelé nejsou pouze pasivními příjemci vzdělávacích reforem, jak by si propagátoři multikulturalismu přáli, ale výuku logicky přizpůsobují podle svých osobních hodnot a zkušeností. Pedagogy pojatá forma multikulturní výchovy tak dle názoru jejích iniciátorů nenaplňuje vytyčené cíle vzdělávací politiky EU.

Multikulturní výchova v rukou nemanipulovatelných učitelů