Kdo otevře ekonomické stránky velkých evropských deníků a prohlíží titulky u jednotlivých článků, případně se začte do jejich textu, ten záhy zjistí, že se jeho nálada blíží k bodu mrazu.
„Krize eura zasahuje do Německa“, „Čínský průmysl jde dolů“, „Ekonomové se třesou před odchodem Řecka“, „Španělský maloobchod dopadl na zem“, „Východní Evropa se třese před drachmou“, „Evropská centrální banka žádá okamžitou záchranu nemocných bank“.
Ve stejném duchu je napsána spousta dalších článků a člověk tak získává dojem, že se vrací finanční krize, která kontinentální Evropu prošla koncem roku 2008. Jedna špatná zpráva za druhou a žádné východisko v dohledu.
Tento dojem sdílejí Češi s občany většiny evropských zemí, a jak prozrazují průzkumy spotřebitelské důvěry, nálada je dnes také u nás horší než byla před třemi lety.
Nutno připomenout, že pozice České republiky má své zvláštnosti. Už loni v druhém pololetí patřilo Česko mezi státy s nejhorší hospodářskou dynamikou. Tento trend se ještě prohloubil vlivem úsporné reformy na počátku letošního roku. Zatímco tedy ekonomicky relativně silné země v čele s Německem zažily nečekané oživení, tuzemské hospodářství se vedle maďarského a portugalského propadlo nejvíc v celé Evropě.
Způsobil to nepochybně start další úsporné reformy, který zdražil většinu zboží a služeb.
Pro Česko jsou tedy současné zprávy o hrozbě, že zpomaluje úplně celá Evropa dvojnásob nepříjemné.
Vypadá to zkrátka špatně, přesto by bylo minimálně předčasné rezignovat a podléhat smutku nebo depresi. Nic není černobílé a také špatné zprávy z přelomu května a června se týkají jen části ekonomického sektoru.
Samozřejmě platí, že pokračující krize Řecka a prohlubování potíží Španělska znervózňuje všechny bankéře i průmyslníky, z českého pohledu je ale podstatné, jak se s potížemi vyrovnává Německo.
Také v dosud nadmíru sebevědomém Německu se totiž nálada kazí. Nečekaně se zhoršil velmi uznávaný index podnikatelské důvěry jménem Ifo a přišlo i pár dalších špatných zpráv z reálné ekonomiky.
Přesto je právě na reálně ekonomice vidět, že situace ještě není ani zdaleka katastrofická. Export nadále roste, pouze se hlásí určité zpomalení. Viníkem je pokles poptávky po německém zboží ve středomořských zemích zasažených krizí, konkrétně v Itálii, Španělsku, Portugalsku a Řecko. Na tom není nic překvapivého. Růst odbytu zpomalil v Číně, export ovšem roste do celé řady dalších zemí, zvláště do Spojených států, Francie, Nizozemska a Ruska.
Z pohledu Česka jde o klíčové informace. Tuzemský export totiž zmíněnou bilancí o tolik nepřichází. Itálie a Španělsko jsou také v českém případě relativně důležitými partnery, zdejší exportní průmysl jako celek takový výpadek ale nezasáhne. Tím spíše, že německý dovoz z východoevropských zemí a tím z Česka nadále roste.
Statistika německého zahraničního obchodu přesto varuje před skutečným rizikem pro evropskou ekonomiku. Přesněji řečeno, potvrzuje varování, které už předtím vyslovila celá řada německých ekonomů.
Německo dosud v rámci Evropské unie tvrdě prosazovalo úspornou politiku. Kdo se zadlužil, musí šetřit, radili také Němci středomořským státům. Teď se tato intervence vrací ke svým původcům. Středomořské země odebíraly značnou část německé produkce a současný výpadek může zkomplikovat situaci exportního přeborníka. Není jisté, jestli může tyto potíže vyrovnat vývoz do třetích zemí Dalším varováním je pokles spotřebitelské nálady v samotném Německu. Pokud se spojí tyto dva faktory, může také Německo skončit v recesi, kam je už předešla polovina členských zemí Evropské unie.
Zmíněné varování platí možná ještě víc pro Českou republiku. Export do Středomoří tuzemskou bilanci neohrožuje přímo, jakékoli potíže německého exportního tygra se do Česka stejně přenáší. Pokud jde o domácí poptávku, uškrcena už je do té míry, že ani úspěšný vývoz nezabránil recesi.
Právě recese je důsledkem současných evropských úspor. Češi v úsporách předběhli většinu evropských zemí a předběhli je také na cestě do nové ekonomické krize. Pokud stejně skončí celá Evropa, pak se Češi propadnou ještě hlouběji než v prvním čtvrtletí tohoto roku.
Na zmíněných zprávách je pozitivní jedna okolnost. Stále jasněji se ukazuje, že samotné úspory nestačí. Může se tedy hledat nové řešení.
Německo a některé další státy Evropské unie přitom mají ještě čas, aby svou politiku korigovaly a zabránily nejhorším důsledkům. Tuzemská vláda nic takového neplánuje a v recesi vlastně nemá na změnu velký prostor a navíc nemá žádné prostředky. S pomocí ostatních ale nemusí ani Česko dopadnout úplně špatně.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
