Smetana i Týc byli odsouzeni za veřejný projev svého názoru, resp. postoje ke společnosti. Konkrétně autobusový řidič přikreslil tykadla politikům na předvolebních billboardech, výtvarník nahradil strnulé panáčky na semaforech pro chodce zábavnými figurkami.

Oba tím způsobili škodu městským společnostem v Olomouci a Praze v řádu desítek tisíc korun, tuto škodu ovšem uhradili. Jenže soudci je potrestali ještě víc. Smetana si měl za trest odpracovat sto dní veřejných prací, Týc měl zaplatit pokutu šedesát tisíc korun. Tuto sankci oba odmítli a soud je poslal do vězení.

Existují tedy dva shodné případy, kdy lidé půjdou do vězení za své veřejné projevy. Nemůže jít o úplnou náhodu.

Vymáhání škody ze strany městských podniků se dá pochopit, nakonec jejich manažeři musí být krytí pokud jde o nakládání s veřejnými penězi. Není možné po nich chtít například úvahu, že veselí panáčci na semaforech vlastně dělají městu reklamu.

Překvapivý je ale postup justice. V obou případech se nespokojila s nahrazením škody, zároveň chtěla oba výtržníky exemplárně potrestat. Není možné kreslit po politicích na billboardech a není možné ani nevinným způsobem provokovat při dopravním provozu.