Případ je znám. V roce 2008 rozhodoval Ústavní soud o stížnosti komunistů, kterým vadilo, že byly zrušeny nemocenské dávky v prvních třech dnech nemoci. Tehdy dali ústavní soudci stížnosti za pravdu a nařídili, ať se dávky vyplácí. Důvod byl jasný: každý zaměstnanec platí nemocenské pojištění, má tedy v případě nemoci nárok na pojistné plnění.

V roce 2009 reagovala Topolánkova vláda tím, že výplatu dávek během prvních třech dnů opět zrušila. Na to se zpožděním reagovali sociální demokraté a podali novou ústavní stížnost. Tentokrát ovšem Ústavní soud stížnost odmítl a potvrdil, že se dávky nemusí nemocným první tři dny platit.

Rozpor mezi dvěma opačnými verdikty soudci zdůvodnili nepříliš přesvědčivou právní kličkou. Počátkem roku 2009 totiž vláda nejen zrušila nemocenskou na první tři dny nemoci, ale zároveň zrušila zaměstnancům povinnost platit nemocenské pojistné. Nárok na pojistné plnění tedy neexistuje a vláda má plné právo, aby o výši sociálních dávek rozhodovala s požehnáním parlamentu sama. Tolik ústavní soudci.

Proti tomu se dá namítnout, že zaměstnavatel musí nemocenské pojistné za své zaměstnance platit nadále. Pojistné tedy existuje a pojistné plnění by tedy mělo nastat hned prvního dne nemoci, když už soud v tomto smyslu před čtyřmi lety rozhodl.