V pondělí dne 26. listopadu 2018 v 9:00 hodin zahájil Městský soud v Praze hlavní líčení ve známé, již více než 20 let přetrvávající kauze prodeje Mostecké uhelné společnosti, v níž jsem státním zástupcem obžalován.
Stejně jako většina ostatních obžalovaných (mimo pana Sýkory, jehož neznám) jsem v této kauze zároveň již i odsouzen, a to Federálním trestním soudem ve švýcarské Bellinzoně. Je též obecně známo, že tento rozsudek byl potvrzen Nejvyšším soudem Švýcarské konfederace v Lausanne, čímž definitivně nabyl právní moci, je nezvratný a musí být respektován nejen mnou, ale rovněž všemi ostatními subjekty ve Švýcarsku i v České republice.
Osobně se cítím nevinný ve všech bodech obžaloby a soudní proces ve Švýcarsku považuji z mnoha důvodů za nespravedlivý. Přesto se výkonu trestu, který byl vyměřen mně i ostatním odsouzeným, již není možné vyhnout. Jeho načasování nám bude úředně nařízeno, a to již bez jakékoliv možnosti cokoliv ovlivnit na naší straně.
S ohledem na mezinárodně platnou právní zásadu, která zamezuje dvojímu odsouzení v téže věci (non bis in idem), považuji zahájení, resp. další pokračování stejného procesu v České republice za zcela zbytečné. Česká obžaloba je téměř totožnou kopií obžaloby švýcarské a i celý spis, o němž se má nyní rozhodovat v České republice, je kompletně obsažen v rozsáhlém spise švýcarském (o němž již pravomocně rozhodnuto bylo).
Dopouští-li i přes to nyní česká justice, aby tento proces skutečně započal, koná tak pouze z jistých formálních důvodů, jimiž se cítí být vázána. Celý nadcházející český proces v kauze MUS je proto třeba brát jako proces ryze formální, neboť nástup do výkonu trestu ve Švýcarsku bude znamenat důvod pro jeho okamžité zastavení.
Mohlo by se nám zdát pochopitelné, kdyby česká justice chtěla v kauze prodeje MUS zahájit líčení právě kvůli tomu, aby nás osvobodila. I v tomto případě musím bohužel konstatovat, že to již možné není. Existující pravomocný rozsudek zvrátit nelze, a to ani případným rozdílným výrokem soudu českého.
Je zde proto na místě položit si otázku: Jaké opodstatnění má mít ryze formální proces, v němž je nám sice umožněno se hájit, avšak kde již z logiky věci nemůže být nikdy rozhodnuto o naší nevině – ani kdybychom o ní přesvědčili celou českou soudní soustavu?
Jako občan České republiky, který ctí spravedlnost a snaží se neztratit důvěru vůči orgánům státní moci, nemohu považovat tento proces, který mne po všech stránkách poškozuje a v němž není možný jiný výsledek než pouze předem daný, za spravedlivý.
Do doby, než budu vyzván, abych nastoupil do vězení, se proto budu zúčastňovat všech soudních přelíčení, vystoupím před soudem se svojí upřímnou a pravdivou výpovědí, využiji své zákonné možnosti komentovat vystoupení zástupců obžaloby i předvolaných svědků, avšak zároveň již před soudem nebudu znovu odpovídat na žádné otázky týkající se absurdních a po desítkách let právníky ex-post vykonstruovaných obvinění.
Na straně jedné mi toto právo zaručuje Listina základních práv a svobod, na straně druhé jsem již pravomocně odsouzen, tudíž nemám žádný důvod opětovně vysvětlovat složité detaily jednotlivých kroků, které byly činěny v době před téměř čtvrtstoletím. Na řadu z nich si dnes navíc vzpomínám jen složitě, což je pochopitelné s ohledem na velmi dlouhou dobu, která od poloviny let devadesátých uplynula.
Závěrem musím znovu prohlásit, že veškeré moje kroky byly vždy činěny tak, aby nebyl nikdo poškozen, natož okraden. Stejně tak trvám i na tom, že jsme Mosteckou uhelnou společnost zachránili před komplikovaným bankrotem, který by měl dramatický a nedozírný dopad na celý mostecký a chomutovský region, a úspěšně ji převedli přes celé složité období české transformace do stavu, v němž se ve víceméně nezměněné podobě nachází nyní.
Děkuji za pochopení.
Mgr. Petr Kraus
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
