Stehlíkové se vymezuje proti prezidentu Zemanovi a kritizuje ho za hodnocení současné situace v Kazachstánu. Podle jejích slov prezident Nazarbajev poměrně tvrdě pronásleduje opozici. Uvádí, že „většinou je to v postsovětských zemích tak, že na odpůrce proti autoritářským režimům se najde účelově nějaká hospodářská kriminalita. Nejkřiklavějším příkladem je Chodorkovskij. Znelíbil se Putinovu režimu a byl vězněn za hospodářskou kriminalitu“. V některých státech - třeba v Tádžikistánu – potom podle Stehlíkové spadnou odpůrci režimu do škatulky radikální islamisté. „V Tádžikistánu či Uzbekistánu je ten radikální islám problém, vláda proti němu bojuje, což je v pořádku. Ale je to velice pohodlné a zneužitelné člověka označit za islamistu,“ říká bývalá ministryně.

Zdalipak ovšem není možné, zvláště v případě hospodářské kriminality, věci hodnotit i z opačného úhlu pohledu? Co když hospodářská kriminalita je překrývána tvrzením o politickém pronásledování a o porušování lidských práv? Nejkřiklavějším příkladem by mol být třeba zrovna Chodorkovskij v minulosti, když už paní doktorka zabrousila i do Ruska a otírala se o Putina. Podobně je to prý s pohodlně označeným islamismem. Kdo se bude hlásit k tomu, že je třeba podporovatelem Islámského státu? To je lepší říkat, že se bojuje proti autoritářskému vládci. Kdo by také příliš očividně hlásal, že s ním přijde třeba právo šaría.

Džamila Stehlíková zkrátka s lehkostí klouže po povrchu problémů. Zeman podle ní tíhne k autoritářským režimům a táhne naši zemi na východ. „Páchá obrovské škody. Budou je odnášet ještě naše dětí," tvrdí v rozhovoru pro Parlamentní listy. Se stejnou lehkostí se v době, kdy byla lidskoprávní ministryní, vypořádala také s otázkou poválečného odsunu sudetských Němců z Československa. Podle mnohých tehdy výrazně jako ústaní činitelka vystoupila proti zájmům republiky.