Zdá se vám to dnes stupidní? Tak mně se to zdálo pitomé už tenkrát, ale jinak to nebylo možné, nebyl by ani rybíz, ani známky. Co mne na tom děsí je ta skutečnost, že se po tomhle bolševickém modelu řízení společnosti stýská dnešním rádoby pravicovým politikům a rádi by do spolkové činnosti vrátili tyhle moresy. Chcete-li exemplární příklad, poslechněte si pana Jandu, poslance ODS.
Vzal si za terč svaz bojovníků za svobodu, nazval jej pofiderním spolkem vzývajícím bývalé estébáky, konfidenty, přisluhovače (krásné slovo, znám ho z Rudého práva, ještě hezčí bylo slovo odpadlíci) režimu, který se držel v této zemi pomocí vražd. Nedávno pan Janda přitvrdil a prohlásil, že členové svazu si sice volí své představitele demokraticky, ale panu Jandovi se ti zvolení vůbec, ale vůbec nelíbí. Prohlásil, že svaz má s vládou podepsané memorandum, tedy dohodu o spolupráci a bez ohledu na obsah tohoto memoranda se to panu Jandovi nelíbí. Navrhuje, aby stát přestal plnit svou část závazku, dokud si členové svazu budou volit představitele podle svého. Pan Janda nemůže (jako to mohli dělat komunisté před r. 89) přímo ovládat spolek, nemůže nadiktovat svou představu vedení spolku (krásná ukázka kádrové práce, dobře si to pamatuji), tak jde po penězích. Tomu rozumí, on sám dlouhá léta čerpal ze státního rozpočtu jistě slušné částky na provozování své soukromé zábavy, tak si to trochu plete. Svaz bojovníků není něčí soukromá hračka, to ani náhodou. Panu Jandovi nevadí, že to je z více než stodvaceti tisíc příspěvkových organizací jeden z mála spolků, který uchovává národní hrdost, památku našich hrdinů z nedávné minulosti. Anebo právě to mu vadí, to já nevím.
Podivuhodným rysem celého tohoto příběhu je snaha zrušit demokratické volby v samostatné dobrovolné organizaci. Co je důvodem, to nevím, jen se domnívám, že to je neochota či spíše neschopnost ukázat na bývalé komunisty, agenty a podobné elementy ve vlastních řadách. Já aspoň nevím o tom, že by všichni členové jeho partaje povinně předkládali lustrační osvědčení.
Jestliže pan Janda tvrdí, že ČSBS adoruje režim, který se udržoval u moci pomocí vražd, pak se musím zeptat na jeden detail. Ten režim až do r. 1990 připravoval plán akce Norbert, jejímž cílem bylo zlikvidovat cca 9 000 konkrétních osob a posléze jaksi „eliminovat“ jejich rodiny. Tuhle akci připravovali konkrétní spolupachatelé této pečlivě plánované masové vraždy. Jak tito spolupachatelé, tak budoucí oběti často ještě žijí. Chce-li být pan Janda skutečným hrdinou, má volné pole působnosti. Pokud se nebojí. Ono napadat spolek babiček a dědečků je jistě bezpečnější, na to mu síla, odvaha a morálka stačí. Odvaha není o tom, jak si hupsnout z můstku, odvaha je o odpovědnosti za sebe i za ty ostatní.
Já nevím, jestli je pan Vodička dobrý či špatný předseda a nic mi do toho není - do toho je něco jen jeho voličům. Já sám jsem předsedou obdobného spolku, spolku rehabilitovaných vojáků. Jen pro pana Jandu - jde o důstojníky, praporčíky a občanské zaměstnance vojenské správy, protiprávně vyhozené z armády v letech 1948 - 1989. Dnes jsme hrstka několika set lidí s věkovým průměrem vysoko přes osmdesát let. Tento spolek nedostává od státu ani jedinou korunu. Mám - stejně jako kolega Vodička - tu výsadu, že mohu udělovat naše pamětní medaile. Nedávno jsem udělil tuto medaili jedné naší člence. Pracovala jako občanský zaměstnanec v kasárnách, která přijel navštívit president Husák. A tuhle paní vybrali, aby mu při slavnostním přivítání předala kytici. Ona to odmítla. Věděla, co to znamená a co bude následovat, vždyť už dlouho probíhaly nemilosrdné čistky počínající normalizace, kdy z armády vyletělo přes 13 000 lidí (od roku 1948 jich bylo ale mnohonásobně více). Tahle paní měla rodinu, v tomto režimu vyrostla, asi uměla leccos skousnout. Ale každý člověk má (nebo by měl mít) nějakou mez únosnosti, kdy se odhalí pravé já. Chtěl bych pana Jandu a jemu podobné ujistit, že mne ani na vteřinu nenapadlo zjišťovat, zda tato paní byla členkou strany či zda s někým nějak spolupracovala. Ne - tahle skutečná dáma poznala, co je správné a byla schopna se k pravdě veřejně přihlásit a postavit se zlu a to se všemi důsledky. Ona nebyla oběť režimu, pro mne je to skutečný bojovník. Její zbraní nebyla flinta, její zbraní byl ryzí charakter.
Proč to píšu? Protože lidé, podobní panu Jandovi dnes říkají, že jsme stejně jen banda komunistů a estébáků. Vážení, já jsem hrdý na to, že mám tu čest být členem spolku rehabilitovaných, že mám tu čest být členem svazu bojovníků a jednomu každému členovi těchto spolků vzdávám hlubokou úctu. O panu Jandovi tohle nemohu říci ani v legraci. Tady totiž končí každá sranda. Pan Janda se vědomě kryje svou imunitou a beztrestně uráží každého, kdo se mu nelíbí. Nejdřív to byl Vodička, pak všichni členové spolku a kdo bude následovat?
Navíc mne fascinuje, s jakou lehkostí na tuhle vlnu likvidace ČSBS, později snad i dalších podobných spolků, naskakuje řada politiků i novinářů, a to aniž by tušili, o co vlastně jde.
Petr Mrázek, Praha 6
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
