Jenže manželství, aspoň tak, jak jej chápu já, je svazek muže a ženy, jehož smyslem je zplození a výchova dětí. Je tedy celkem jedno, zda v dobách dřívějších šlo o sňatky domluvené, či dnes jde především o sňatky z lásky. Smysl a účel manželství je stále tentýž, jde o vznik svazku sloužícího prvoplánově založení rodiny, tedy zplození a výchově další generace, tedy zachování druhu - úplně stejně, jako v celé přírodě. Způsob vstupu do tohoto svazku, láska či spojení majetků, na jeho podstatě nic nemění.

Všichni chápeme a respektujeme skutečnost, že se narodí jedinec, který není schopen plození. Je pak naší povinností těmto lidem pomáhat způsobem přijatelným pro všechny zúčastněné. Jiný problém nastává, kdy jednotlivec je (pravděpodobně) plození fyzicky schopen, ale není z nějaké (s největší pravděpodobností vrozené) příčiny ochoten činit tak s k tomu biologicky určeným partnerem (či partnerkou). To je rovněž realita, kterou všichni respektujeme a chápeme, že toto může být přirozenou součástí projevů života. Je proto zcela samozřejmé, že je těmto jedincům nutno pomáhat, a to opět způsobem přijatelným pro všechny zúčastněné. Měli by mít ve vztahu ke svému partnerovi naprosto stejná práva a povinnosti tak, jak je tomu v celé společnosti. A přesně proto si myslím, že jejich soužití nelze zahrnout do instituce manželství. Je zcela samozřejmě a naprosto jednoznačně nutno dát registrovanému partnerství v právech a povinnostech partnerů stejnou váhu a stejný obsah jako v manželství, avšak manželstvím tento svazek nazvat nelze a to již proto, že slouží jinému účelu.