Katastrofální ekonomickou situaci v Německu po první světové válce a obrovskou inflaci považuje mnoho učebnic a knih o historii za jeden z hlavních faktorů vzestupu Adolfa Hitlera a následných běsů druhé světové války. Nesmíme ale zapomínat na skutečnost, že historii píší vítězové. A ti mají ve zvyku svoje záměry a činy přeceňovat a zveličovat, či naopak zlehčovat, podceňovat nebo od nich odvádět pozornost. V prvním případě si přiznávají zásluhy a pocty, v tom druhém házejí svoje chyby, hříchy a zločiny jenom na druhé. Nejinak tomu bylo i u jednoho z nejkrvavějších konfliktů v moderních lidských dějinách. Pohádka o tom, jak zfanatizovaní Němci zvolili do svého čela šíleného vůdce, který uvrhl Evropu a celý svět do neštěstí, je sice notoricky známá, ale zcela opomíjí fakta a souvislosti, jež tuto obecně přijímanou a přijatelnou verzi staví zcela na hlavu. Stejně jako obyvatelé potupeného a na lopatky položeného státu neměl Adolf Hitler lidově řečeno ani vindru.