Petr Paulczynski: Když cikán pracuje a gadžo se flinká

03.12.2011 12:04 | Zprávy

Pracující cikán je zdánlivě oxymoron. Není to však pravda.

Petr Paulczynski: Když cikán pracuje a gadžo se flinká
Foto: Hans Štembera
Popisek: Romové u voleb

Znám firmu, která poskytuje úklidové služby. Od úklidu kanceláří přes úklid supermarketů, továrních hal bytových domů až po mytí oken, čištění koberců a interierů automobilů. Pěkné svinstvo je i úklid sněhu v zimě z veřejných prostranství. Jde o činnost, z níž nikdo moc nezbohatne. Protože klienti sice vědí že je lepší nechat si uklidit dodavatelsky a pěkně buzerovat, ale s výší odměny se moc nepřetrhnou. Naštěstí většinou již pochopili, že než si držet vlastní personál, jehož kvality jsou mnohdy otazné, je lepší tyto služby zadat externě. Je jasné, že s výjimkou obsluhy poměrně drahé techniky jsou požadavky na kvalifikaci kosmetiček podlahových krytin minimální. Z toho vyplývá i výše mzdy, která jak ze statistik vyplývá obsazuje spodní stupně průměrných platů.

Proto se mezi personálem docela často objevují i Romáci. Kupodivu s nimi bývá minimum problémů. Protože ti, co chtějí pracovat skutečně pracují.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Paulczynski.cz

MUDr. Vladimír Zlínský byl položen dotaz

Tvrdíte, že je třeba vychovat, vycvičit a vyzbrojit obranyschopné a ochotné obyvatelstvo

Jak toho chcete docílit? Měla by být podle vás opět povinná povinná vojna? Nebo jak chcete motivovat lidi, aby vstupovali do armády nebo do aktivních záloh? A k tomu vyzbrojování, to přeci vláda dělá a vy ji za to kritizujete a s navyšováním výdajů na obranu nesouhlasíte, takže neprotiřečíte si teď?...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Děravá paměť národa

15:57 Jiří Weigl: Děravá paměť národa

Denní glosa Jiřího Weigla