Záměrně jsem na úvod svého krátkého, skromného „laudatia post mortem“ nenapsal 'politický aktivista' – důvod je tento. Tak jako rozlišuji (nejen) v němčině význam slov 'Beruf / Arbeit' (povolání / práce) a 'job', tak mám i potíže dát rovnítko mezi politickým angažmá a politickým aktivismem. Zatímco slovo 'povolání' již v sobě nese hlubší význam lidské práce, „jobujeme“ buď pro rychle vydělané peníze, nebo naopak děláme něco, co s 'povoláním' nemá nic společného, navíc za nedůstojných podmínek coby přechodně zaměstnaná levná pracovní síla, kdykoliv vyměnitelná za jinou.
Z mého pohledu měl Rajko povolání, které pramenilo z jeho srdce, a zrovna tak byl politicky angažovaný občan, jehož autenticita a kontinuita postoje stály mimo jakoukoliv pochybnost. Rajko stál čelem proti politickému mainstreamu, který od počátku 90. let zachvátil Česko a východní Evropu. Jeho angažmá platilo nejen staronovým imperiálním válkám, tentokráte vedených pod praporem lidských práv, ale i stále se prohlubujícímu sociálnímu propadu společnosti do jámy diktatury kapitálu s jeho novodobými „joby“.
Přes kolegu a přítele Jana Kellera jsme se seznámili právě v době, kdy havlovsko-albrightovská (ne)politická klika brutálně znásilnila mezinárodní právo a Masarykovu ideu humanitní demokracie zorwellovštila do „humanitárního bombardování“. Naše vzájemná politická i lidská afinita byla silná a přetrvala až do konce.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV