Právě tihle pseudodemokratičtí popletové nejvíce přispívají k dělení naší společnosti. Proč? Protože pro podstatnou část normálních lidí je mimo sféru jejich chápání, proč by mělo být jako extremismus označováno to, že někdo prostě bez obalu pojmenovává problémy naší současnosti. Navíc, když ti namistrovaní pseudodemokraté problémy zametají pod koberec a před realitou strkají po pštrosím způsobu hlavu do písku.

Že jsou Okamurova řešení příliš jednoduchá a že na složité otázky ten za extremistu vydávaný chlapík odpovídá – obrazně řečeno – holými větami, je věc jiná. Jenže právě z toho plyne, že přesně zde je politický prostor pro skutečné politiky, kteří společnosti nabídnou opravdová řešení a ne jen „holé věty“.

Proč? Protože řešením opravdu není blouznění o přímé demokracii švýcarského typu či odvolatelnosti politiků. Zákony se totiž nepřijímají odpovědí ano/ne jako v referendu. A navíc, aby něco takového, jako je přímá demokracie, fungovalo, museli bychom ještě vyměnit obyvatelstvo. Švýcarský způsob života, politiky a demokracie se bez přerušení vyvíjí od roku 1292, kdy se na palouku u Vierwaldstättersee sešli zástupci tří zakladatelských kantonů Schwyz, Uri a Unterwalden a dohodli se na „spříseženectví“. Naše historická zkušenost je úplně jiná.