O co konkrétně šlo?

Marek Wollner v rozhovoru pro Aktuálně.cz prohlásil: „Tady vznikla jakási akční fronta roztleskávačů kremelské propagandy. Což jsou lidi jako Petr Štěpánek nebo Petr Žantovský, kteří prohráli v televizní krizi před šestnácti lety, museli na čas složit zbraně, a teď cítí svou šanci.“

Moje reakce byla víceméně stručná. Na Facebooku jsem k tomu napsal:

„Pan Wollner to má hodně popletené. Já ani Petr Žantovský jsme s ním nikdy žádnou válku nevedli, takže jsme také žádnou nemohli prohrát. Na přelomu let 2000 – 2001, tedy v době televizní spacákové krize, jsme byli členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Do její kompetence patří sledovat a případně pokutovat, co se objevuje na obrazovce, nikoli to, co se odehrává za zdmi České televize. To je věcí jiné rady, totiž Rady České televize. Za to, co ČT pouštěla na obrazovku, jsme jí tehdy udělili vůbec nejvyšší možnou pokutu, tj. 2 miliony korun. Nic víc, nic míň. Jestli tehdy někdo prohrál, pak pouze občané České republiky, protože veřejnoprávní obrazovku nadále ovládají demagogové typu pana Wollnera. A propos. Není bez zajímavosti, že v poslední době se mi poměrně často stává, že se mi lidé omlouvají, jak byli v době televizní krize hloupí a že jsem měl tehdy pravdu.“