O peníze jde vždycky až na prvním místě. Proto se znovu a znovu vrací kruciální otázka: Proč si my, daňoví poplatníci, voliči, občané, povinně platíme něco, co nám jen a jen škodí?

Fronta mediální

Podle zákona o České televizi „hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“.

Česká televize ovšem dlouhodobě nic takového nedělá. Její zpravodajství a publicistika nejsou ani objektivní, ani vyvážené, ani všestranné. Česká televize dlouhodobě funguje jako hlásná trouba jedné názorové skupiny a jednoho jediného „správného“ názoru. Kterého? Eurounijního neobolševismu. To neznamená, že z její obrazovky občas nezazní něco trochu odlišného či že se na ní sem tam nevyskytne osoba s alternativním názorem, ale gró jejího vysílání a jeho celkové vyznění předchozí tezi zcela potvrzuje.

Přímo hrdelním zločinem pak jsou Zprávičky, vysílané v 18:40 na dětském kanále ČT:D, kterými veřejnoprávní televize przní nevinné dětské duše.

Selhává ovšem nejen Česká televize, ale i její kontrolní a regulační orgány, jimiž jsou Rada České televize a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Namísto toho, aby zastupovaly zájmy všech občanů a poplatníků a vedly tuto veřejnoprávní instituci k dodržování a naplňování zákona, před lavinou veřejné kritiky vytvářejí okolo České televize spíše obranný val. V posledku selhává i poslanecká sněmovna, které se obě rady ze své činnosti zodpovídají.