Stačí snad jen postřeh toho, že jedinou složkou poptávky po HDP ve třetím čtvrtletí, která vykázala kladný příspěvek, je veřejný sektor. Čímž je řečeno, že ani dlouhodobá spása a záchranář české ekonomiky – přínos čistého exportu – letos po dlouhé době neprokázal svoji obvyklou sílu.

Na prahu konce roku však přesto platí, že česká ekonomika zůstává ekonomikou dvoukolejnou. Momentální kondice exportně orientovaného průmyslu a její blízké vyhlídky k tomu, zůstávají nadějné, slibné a akcelerující.

Naopak vnitřní poptávka, s výjimkou té, jež je iniciována veřejným sektorem, zůstává na prahu konce roku slabá. Snad jen míra poklesu investic vzbuzuje adventní naději o větší hojnosti v příštím roce, danou signálem několika významných investorů o vstupu na českou půdu (byť lokální veřejné mínění řadu jiných začíná spolehlivě odrazovat).

Adventní ekonomické rozjímání v poněkud ponurém duchu bylo rozvířeno diskusí o smyslu devizové intervence ČNB. I po měsíci jsem přesvědčen o jejím raciu, neboť v nynější kondici si naše ekonomika silnější kurs nejen nezaslouží, ale ani nemůže dovolit. A prostředí oslabeného kursu lze využít nejen k podpoře exportu, ale především k nahrazení některých nynějších importů aktivitami domácí provenience, jež budou mít schopnost vytvořit nová pracovní místa a zvýšit zaměstnanost. Ta by měla být hlavním a udržitelným zdrojem koupěschopné poptávky a oživené spotřeby, tedy v důsledku i celé ekonomiky.