Onen ostrý start byl dán dvěma zásadními ohlédnutími zpět, nalezením fatálního porušování pravidel a hledáním cest k naplnění odpovědnosti za toto porušení. První případ se týká toho, že americká společnost Apple se v Irsku těšila nepřípustným daňovým úlevám (jež dosáhly kumulovaně od roku 2003 do roku 2014 až 13 mld. EUR) a tím se dostala do rozporu s pravidly EU pro státní podporu (a to vůbec není hovořeno o tom, zda se také náhodou nedostala do rozpory s řadou národních daňových legislativ). V důsledku těchto úlev Apple platil výrazně nižší daně než podniky, které tyto výhody k dispozici neměly (čímž není nikde řečeno, že Apple byl reálně jedinou korporací, která tyto výhody k dispozici měla). A Irsko je zavázáno tuto protiprávní podporu získat od společnosti Apple zpět. Vyšetřování ukázalo, že všechny prodeje této společnosti v EU byly vykázány jako příjem její irské pobočky, na níž se vztahovala téměř nulová daňová povinnost.

Druhé zásadní porušení povinností a vyvození zodpovědnosti se týká porušení zákonů na ochranu spotřebitele společností Volkswagen, kterým se zabývá úřad české komisařky Věry Jourové, která tento případ považuje za dobrý důvod pro zavedení koordinovaného postupu na unijní úrovni. Pokud se i pod vlivem brexitu začalo akcentovat nepsané pravidlo, že unijní agenda by se měla nadále zdržet věnování se malicherným zbytečnostem, tak jak irský, tak německý případ toto pravidlo rozhodně respektují. Jsou to velmi důležité kauzy, které indikují obecnější problém, který volá po řešení. Lze se domnívat, že oba znamenají spíše objevené vrcholky ledovce, představující daleko rozbujelejší praktiku, než pouze tu směřující ke dvěma, byť globálně významným firmám.