Naposledy jsme se s podobnými čísly setkali předloni a pozitivní tón jsme tehdy korektně doprovázeli poznámkou, že rok 2015 sice vyhlíží velmi zdařile, leč se na něm podílí až příliš mnoho jednorázových faktorů, které se nemusejí udržet po delší čas. Tím zásadním byl mimořádně intenzivní příliv evropských fondů, vyvolaný tehdejší snahou zachránit na poslední chvíli jejich čerpání v rámci končícího programovacího období. Druhým faktorem byl uměle podhodnocený kurs koruny. Třetím byly mimořádně nízké ceny strategických komodit a tím dalším pak nulové úrokové sazby.

Řada z těchto faktorů v roce letošním již neplatí, a přesto je ekonomická výkonnost tak příznivá. To je samo o sobě vynikající zprávou, dávající šanci pro daleko větší udržitelnost dosaženého výsledku.

V letošním roce probíhá čerpání evropských fondů spíše velmi skromným způsobem a průběžná výše naší čisté pozice vůči Rozpočtu EU je nejnižší na několik posledních let; makroekonomicky významný dopad na růst HDP (tak jako v roce 2015) tedy rozhodně nemá. Politika kursového závazku byla již před řadou měsíců ukončena a kurs koruny rozumně posiluje. Ceny strategických komodit (především energetických vstupů) se vydaly vzhůru, což v podstatně menším rozsahu platí i pro úrokové sazby.

Podíváme-li se na růst HDP české ekonomiky z pohledu jeho struktury, lze říci, že pro rok 2017 je jeho zcela nejdůležitějším parametrem trh práce – jeho vývoj a důsledky na ostatní tržní segmenty. Již delší dobu vykazuje Česká republika nejnižší míru nezaměstnanosti v EU – velmi brzy se počet uchazečů o práci dostane pod 300 tisíc; současně pak na naše poměry nebývale roste mzda. Nejvyšší míra ekonomické aktivity v podmínkách rostoucího příjmu se nemůže neprojevit v pozitivním vývoji objemově největší složky poptávky po HDP – domácí spotřebě. Ta představuje nejsilnějšího a nyní současně i nejdynamičtějšího tahouna, který přispívá zásadně i celkovým ekonomickým výsledkům.