Možnost tohoto porovnání vznikla úplnou shodou náhod a hrátek osudu, které se udály během dvou po sobě jdoucích dnů, jak to již v podobných situacích bývá. Ten problém se jmenuje: naprostá nekoncepčnost v personálních záležitostech, týkajících se významných pozic českých zástupců v nejrůznějších institucích EU se státní správou doma.

Zcela konkrétně se to týká kontinuity a umožnění hladkého pokračování významných úředníků v evropských institucích po završení jejich misí na odpovídajících postech v tuzemských strukturách; a současně též cílenou a systematickou podporou a přípravou našich lidí v těchto institucích z domova. A samozřejmě též aktivního a systematického kontaktu mezi Prahou a Bruselem. Z vlastní zkušenosti vím, že v naznačené podobě se toto zdaleka neděje, a to, co je obvyklé například ve Francii, Německu či Polsku je u nás zatím zcela neznámé.

Nejen díky významu instituce, v níž pozvolna končí své působení, ale především díky svým obrovským přednostem a schopnostem je Marek Mora právem považován za nejvlivnějšího a nejzasvěcenějšího z Čechů v rámci celého spektra evropských institucí. Krok hlavy státu jmenovat Marka Moru do Bankovní rady ČNB, učiněný zřejmě s aktivním přispěním guvernéra centrální měnové autority, lze takto označit za vskutku mistrovský kousek, svědčící o tom, že to jde a že i pro nejvýše postavené Čechy v EU představuje práce ve veřejné instituci své domoviny vysoce ceněnou hodnotu. A vítězství je to současně i pro příslušnou instituci, která může těžit z nepřeberné zkušenosti, erudice a kompetence odborné i manažerské jmenovaného, pozvolna vytvářené nějakých patnáct let.