Dnes se vracím k témuž autorovi nejen proto, že vydal další knihu s názvem Poctivost a kreativita s podtitulem Kapitoly z buranské sociologie a volné úvahy, ale také proto, že se náramně hodí k tomuto rozhádanému času, který nás bohužel nemíjí každý listopad, avšak ten letošní, třicátý, slibuje být něčím opravdu extra. Opět se na několika veřejných prostorách sejdou lidé s transparenty, budou se vykřikovat fráze, dojde na verbální exhumaci Václava Havla a pan Hutka nebo někdo takový k tomu zapěje úderný epos o tom, jak by měl současný president odkráčet na věčnost a premiér do tepláků. Prostě kulturní úderka jako každý rok, jen letos jaksi v plnější polní.

Nerad se uchyluji k sebecitacím, ale v tomto případě udělám výjimku, neboť následující věty, které jsem k listopadovému třeštění napsal pro jeden slovenský časopis, bych asi neuměl zformulovat přesněji: „V oněch podivných výročních časech se s železnou pravidelností v českých ulicích srocují příznivci stran, které prohrály ve volbách, a požadují odchod těch, kdo v nich vyhráli. Je to tradiční český zvyk. Kdysi se tomuto syndromu říkalo „sousedovo prase“. Můj soused má hezčí, vypasenější, zdravější prase, to moje je zubožené, špatně krmené, takový nuzáček. Co s tím? Mám snad o to své lépe pečovat, tedy vynakládat na něj námahu a peníze? Ne. Ať to sousedovo prase chcípne. Pak to moje bude triumfovat. Tak nějak si naši permanentní listopadníci představují demokracii. Rozhodovat a vládnout bez mandátu a ty s mandátem vyhnat někam za město.“

Petr Hampl si ve své nové knize, složené i z dříve publikovaných, ale doplněných a aktualizovaných textů, dal za úkol podívat se na českou společnost očima, jak on říká, buranské sociologie. To je sám o sobě velmi lákavý terminus technicus, který, jak při četbě rychle zjistíte, má důvodné opodstatnění. Vyjadřuje totiž onu „rozdělenou společnost¨“, o níž dnes každý správný příslušník pražské kavárny mluví či spíše šermuje jako klackem určeným k likvidaci názorových protivníků. A tak možná i díky ukázce, sloužící jako pozvánka k četbě celé knihy, dospějete k lecjakému vysvětlení věcí, které se okolo nás právě dějí.

Úvaha o politickém a kulturním buranství

Pokud si dobře pamatuji, vnesl pojem buranství do současné české politické debaty Miroslav Kalousek. Stalo se tak před několika lety, když byl ještě ministrem financí. Jeho objev českého buranství je zcela jistě tím nejlepším, co za celý život vykonal. Doplnil tak něco, co v české debatě dosud chybělo, a co do určité míry nahrazuje americké „redneck“. Zdůrazňuji, že do určité míry, protože česká debata a česká politika je přece jen jiná.