V roce 2016 a 2018 vydal Vondruška dvě knihy (také jsme je v tomto cyklu už představili), a to nejprve Breviář pozitivní anarchie a pak jeho volné pokračování Epištoly o elitách a lidu. V obou najdete otevřeně vyslovené názory, komentáře a analýzy klíčových problémů současného světa a společnosti. Tento volný cyklus nejnověji završuje knihou O svobodě myšlení. Je to velmi podrobné kompendium zabývající se svobodou jako takovou, svobodou myšlení, svobodou slova – a hlavně okolnostmi a příčinami, proč nám jsou dnes tyto svobody odpírány, kým a jak. Tato kniha je zralá k tomu stát se učebnicí občanské gramotnosti na všech typech škol. Jenže to bychom museli žít v jiné zemi a době. Tady si můžeme jen povzdechnout: autor má pravdu. Smutnou.

Vybrali jsme pro nás několik ukázek, ale doporučujeme číst knihu celou. Má pevnou strukturu a výstavbu, spousty historických příkladů a analogií, vlastně nabádá k tomu, jak svobodně myslet. Takových knih je dnes jak šafránu.

Úvod

Mnozí si ještě pamatujeme na ten pocit, kdy jsme najednou mohli říkat, co si myslíme. To, co jsme si v minulém režimu sdělovali v soukromí, co v náznacích za všeobecného potlesku říkali umělci, co zaznívalo v humoru, to najednou znělo nahlas, veřejně. Měli jsme pocit, že k nám konečně přišla svoboda slova, kterou jsme tak záviděli západoevropským zemím. A ono to tak opravdu bylo. Chvíli.

Nevím, proč to tak v lidských dějinách je, ale společnost se nedokáže zastavit v bodě, kdy jsou lidé spokojení a daří se jim. Kdy mají hlavu v oblacích, protože vybojovali něco, po čem tak toužili. Kdy jsou šťastní. Z neznámého důvodu se snaží jít dál. Jenže každá hora má svůj vrchol a další cesta vede vždycky už jen dolů.