Petr Žantovský: Kdo se chce mírumilovně zapojit do života Evropy, musí odložit příkazy práva šaría. Tedy musí přestat být muslimem

13.01.2016 19:18

Analytik Petr Žantovský píše otevřený dopis Billu Warnerovi, zakladateli Centra pro studium politického islámu, a děkuje mu za realistický pohled a rozlišování islámu a islamismu v jeho knize Právo Šaría pro nemuslimy:

Petr Žantovský: Kdo se chce mírumilovně zapojit do života Evropy, musí odložit příkazy práva šaría. Tedy musí přestat být muslimem
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Vážený pane doktore,

dostala se mi do ruky Vaše útlá, leč výživná knížka Právo Šaría pro nemuslimy, která nedávno vyšla česky. Byla první, ale nikoli jedinou pohnutkou, proč Vám dnes píši.

Vím, že jste vystudoval fyziku a matematiku. Dá se tedy důvodně předpokládat, že máte sklon vidět věci exaktně, bez nějakých nepřípadných emocí. A protože mám exaktní vědce v úctě, nejsa sám mocen jejich výkonů v těch oborech, mám též respekt k Vašemu rozhodnutí věnovat se nejen číslům a jiným abstraktům, ale i realitě, a to zatraceně skutečné. Založil jste a vedete organizaci s názvem Center for the Study of Political Islam (CSPI), tedy Centrum pro studium politického islámu. Publikujete práce, které mají pomoci porozumět tomu, co se děje v současnosti, a nejen v kontextu migračních aktivit, ale obecněji – v éře, kterou prof. Huntington kdysi nazval „střetem civilizací“. Myslím, že jste Huntingtonovu tezi dovedl dál a k větší konkrétnosti. Vy nemluvíte o tom, že tu jde o spor nějakých amorfních kulturně-civilizačních tendencí, vy píšete o válce mezi životními styly, které jsou neslučitelné. A to je nové, přinejmenším potud, jak věcně a bez obalu je to vysloveno.

Co mi na Vaší knížce imponuje nejvíc, je její samotné východisko: Nelze slučovat islám jakožto náboženství a islamismus – vy to nazýváte „politickým islámem“ - jakožto návod k jednání a praktický politický styl opřený o právní regule. Píšete, a je to přesné, že islám jakožto víra je soukromá věc jednotlivce a je to věc hodná úcty, respektu a tolerance, kdežto islamismus (politický islám) je soubor agitačních pokynů, které jsou určeny kolektivu, mase. Jsem velmi rád, že to konečně někdo začal oddělovat. Náš současný problém, do něhož zabředají veškeré diskuse o řešení či vůbec postoji k migrační vlně vedoucí muslimy masově do Evropy, tkví v tom, že ti i oni – příznivci i odpůrci přijímání utečenců – obojí slučují, byť každý z jiných důvodů. Pro odpůrce migrace je to prosté: jsi muslim, a tedy jsi potenciální riziko. Nesdílíš našeho Boha (či náš ateismus), tedy ti nerozumíme, a proto ti nedůvěřujeme. To je skoro stejně hloupý náhled jako ten, který prezentují fanatičtí přívrženci migrace, ti, kteří mávají fanglemi s nápisem Welcome refugees! Říkají: víra je soukromou věcí každého, a nelze proto vyhánět muslimy jen proto, že věří něčemu jinému než my. Zatajují ovšem něžně, že uprchlíci k nám nepřichází z důvodu své víry, nýbrž jejího politického odrazu. Proto je masový a spontánní odpor k přistěhovaleckým muslimům založen na obavách nikoli z cizorodého náboženství, nýbrž z praxe islamismu, tedy z toho, co Vy, pane doktore, nazýváte „politickým islámem“ a co se řídí nejen koránem (jehož je v celém islámu co do rozsahu svatých knih míň než pětina).

Politický islám se řídí především právním systémem šaría, který vymezuje a přikazuje správnému muslimovi, jak se má chovat k nemuslimům, ženám atd. To je nikoli kulturní, a už vůbec ne náboženský nesoulad, který je důvodem nespojitosti příchozích muslimů s dosud ještě majoritním obyvatelstvem naší Evropy.

To je nesoulad v občanské a politické praxi. Řídit se zároveň právem šaría a zároveň víceméně kterýmkoli evropským standardním právním řádem, je nemožné. Přitom muslim je povinen řídit se právem šaría. Z toho plyne, že je mu de facto zapovězeno řídit se právním řádem jiným. A jestliže dnes někteří prozíravější evropští politikové říkají, že vítáni jsou jen ti příchozí, kteří budou respektovat zdejší právní řád, pak to znamená, že ti, kdo se budou chtít mírumilovně zapojit do života Evropy, budou muset odložit příkazy práva šaría, a z toho plyne, že budou muset přestat být muslimy.

Nebo si to muslimové sami budou muset vyřešit. Oddělit náboženskou a politickou část svého islámu, tu první si nechat a tu druhou odložit, i za cenu nového výkladu vět doposud pro ně svatých a nepochybných.

Přívrženci migrace „bez přívlastků“ říkají, že u nás žijí desítky tisíc Vietnamců, Ukrajinců a dalších cizinců, a není problém. Ovšem, ale ti ani oni (buddhisté či pravoslavní) nemuseli řešit rozpor mezi náboženskou ideou a politickou praxí své denominace. To až muslimové. Je to jen na nich, jak se rozhodnou. A na nás, jak se pak k tomu postavíme.

Děkuji Vám, doktore Warnere, že jste svou prací mnohým z nás umožnil se na tuto věc podívat bez předsudků a realisticky. Máloco v této vypjaté době potřebujeme právě tolik a máločeho se nám právě teď tolik nedostává.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…