Petr Žantovský: Otevřený dopis Edvardu Benešovi

26.09.2016 11:23 | Zprávy

Proč dnes zpochybňujeme Benešovy dekrety? Jaké zájmy za tím stojí? Je to opravdu jen pokus o revizi dějin ze strany dotčených německých rodin z Liberecka či Karlovarska? Nebo je v tom silnější, mocenské, geopolitické jádro?

Petr Žantovský: Otevřený dopis Edvardu Benešovi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Vážený pane prezidente,

výročí Mnichova, které nás čeká za pár dnů, bývá obyčejně mimo jiné vhodnou příležitostí k dalšímu z mnoha pokusů o hodnocení nejednoduché historické role, kterou jste sehrál jakožto president naší republiky.  Tradičně a nejčastěji se připomíná několik základních a objektivních skutečností. Byl jste pravou rukou prvního presidenta Masaryka. To mělo své výhody i nevýhody. Těch druhých bylo víc. Především byl jste s Masarykem srovnáván. Ve své době i později. A nutně jste z toho srovnání nevycházel vítězně.  Především Vám byla a je dosud vyčítána liknavost, nejednoznačnost postojů, přílišné politikaření jdoucí často za čáru, kterou by patrně Masaryk považoval za nepřekročitelnou - nebo si to tak aspoň myslíme či chceme myslet. To Vaše spoléhání se na ruské slovo před válkou, Váš pakt se Stalinem z roku 1943 a následná kapitulace před bolševismem jsou obrácenou stranou mnichovské mince, tedy kapitulace před nátlakem mocností. Nebyl jste bojovník, rezignoval jste na spontánní nadšení mobilizované veřejnosti, v podstatě jste ji zradil, a to dvakrát, v roce 1938 a o deset let později.

Byl jste ovšem samosebou hlavou státu v nesnadné době. Dvakrát jste čelil hrozbě násilného aktu, dvakrát jste se vyhnul čelnímu střetu a svým způsobem tak možná zachránil stovky a tisíce životů. To je interpretace z druhé strany, kterou na Vaši adresu zase tak často neslýcháme, protože, jak se říká, po bitvě je každý generál, a každý dnes dobře ví, co a jak jste měl dělat v době Mnichova i tzv. Vítězného února. Kdybyste se ovšem choval podle našich dnešních představ či zbožných přání, asi by Praha následovala osudu Varšavy, došlo by ke genocidě a německé okupaci s krví na chodníku. Ona prvotní, „Benešova“, okupace byla vlastně jen mocenská, a až do časů heydrichiády spíše administrativní. Mohl jste si možná představovat, že to je lepší způsob, jak přežít zlou dobu, než boj proti přesile. Poláci ovšem takový boj zvolili, byli poraženi, ale zůstala jim hrdost. Co zbylo Čechům, ptají se občas filosofové i historici? Nebyla to jen marnost?

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D. byl položen dotaz

Chápu vás dobře, že byste podruhé vstoupili do stejné řeky a šly do vlády s ODS?

Po tom všem, co o ní tvrdíte, že jsou to kmotři? A proč se vlastně po volbách vůbec nerespektuje vůle občanů, proč podle vás nemá šanci být premiér ten, kdo volby vyhraje? Babiše volit nebudu, ale přijde mi, že jsou stejně volby zbytečné, že si to vy politici pak stejně zařídíte po svém

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Kde je zakopaný pes

17:30 Jiří Weigl: Kde je zakopaný pes

Jedním z brizantních témat letošních voleb je blížící se zavedení systému obchodování s emisními pov…