Petr Žantovský: Post…

22.12.2018 21:03 | Zprávy

Poslední dobou se kolem nás uhnízďuje s nebezpečnou častostí slovo „post-informace" či „post-pravda".

Petr Žantovský: Post…
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Obvykle těmi slovy chtějí ti, kdo je zavedli do veřejného prostoru, říci, že my – „post-moderní" – lidé vlastně už nepotřebujeme nic tak obyčejného a všedního, jako jsou informace, natož tak banálního, jako je pravda. Vždyť o kolik působivější a atraktivnější je, když informaci (tedy co možná pravdivou zprávu o nějaké osobě, věci či události) nahradíme „post-informací", tedy vlastně informaci o informaci. Esenciálním jádrem „post-informace" je totiž to, co by žádná informace v žádném případě obsahovat neměla: totiž interpretace. „Post-informace" je výklad skutečnosti očima toho, kdo ji vysloví. A úplně stejně se to má s „post-pravdou". Dnešní doba prý už není pravdivá, nemůže ani být pravdivá, protože i kdyby se nedejbůh někde nějaká obyčejná, nahá, strohá pravda objevila, ihned by byla navlečena do tolika „post" interpretací, že by se její původní obsah a smysl vytratil do astrálu.

Pokud vám to připomíná jisté dobré, ale děsuplné knihy světové literatury, třeba Huxleyho Brave New World či Orwellovo 1984, nemýlíte-se. „Post-informace" a „post-pravda" jsou jen efektněji pojmenované, ale naprosto explicitní nástroje masového ohlupování a manipulace. Nikoli náhodou totiž v úvodu padlo slovo „postmoderna". Právě od ní, jako té neslepější ze všech slepých cest novodobé filosofie, se všechny tyto nové metody zotročení duše i těla odvozují. Postmoderna již od časů Derridových či Baudrillardových nás učí, že vlastně vše si je rovno, neexistují žádné hierarchie hodnot, a proto tedy vlastně nemohou existovat ani žádná objektivní fakta či pravdy, protože jejich fakticita a pravdivost je odvozena od názoru jedince, jenž ji posuzuje. Nemyslete si, to není jen pouhá intelektuální anarchie, jak by se mohlo zdát. To je grunt pro ty nejodpornější tyranovlády, jaké si umíme představit.

Tyhle úvahy mi šly hlavou před nějakým, nepříliš dlouhým časem, kdy jsem se na jedné pražské vysoké škole zúčastnil vskutku inspirativní konference, která se vcelku bezelstně svým názvem tázala: Jak asi dopadnou parlamentní volby? Jako člověk „od novin", jak se říkávalo, jsem téma pojednal jednoduše: kampaň bude ještě agresivnější, arogantnější, osobnější, přibude rádoby investigativních, popravdě však především vyfabrikovaných kauz a dehonestací, z čehož poplynou zisky novinám (do určité míry tyto „kauzy" ještě pořád mírně zvyšují prodej periodického tisku) i televizím (na všechny ty nesmysly navěší ještě více úžasných reklam na prací prášky a dámské vložky). Jenže je zde důležité to „do určité míry". Občan přesycený tolikerou špínou zareaguje nakonec tak, že prostě vypne. Televizi i vlastní zájem o to.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Jan Kuchař byl položen dotaz

zdravotní péče

Pane Kuchaři, nemyslíte, že na to vašem návrhu je smutná jedna věc, a to, že tu chybí dostatečná zdravotní péče, a že je třeba kvůli ní jezdit za hranice? Ono totiž problém není jen na hranicích, ale skoro všude, a to i ve městech. Lékařů je prostě málo. A co s tím vaše vláda udělala?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: To jsme to dopracovali

10:17 Jiří Weigl: To jsme to dopracovali

Žijeme opravdu v divné době.