M. Zeman v úvodu svého projevu poděkoval organizátorům akce za pozvání, protože „bychom si všichni měli v klidu a míru připomenout památku obou sedmnáctých listopadů, jak 17. listopadu 1939, tak 17. listopadu 1989.“

A pokračoval: „Co tato dvě výročí přes propast padesáti let spojuje? Myslím si, že jsou to dvě věci. Za prvé, nesouhlas našeho národa s okupací, ať už zjevnou, v případě německé okupace, nebo špatně skrývanou, ale existující v případě okupace sovětské. Tento národ si zaslouží, aby si vládnul sám a aby mu nikdo, opakuji nikdo, z vnějšku nediktoval, co má a co nemá dělat. Ale druhá vzpomínka na oba sedmnácté listopady je možná stejně závažná. Tehdy lidé vešli do ulic, aby protestovali proti manipulaci, aby protestovali proti tomu, že jim je vnucován jediný správný názor, že jsou navlékaní do svěrací kazajky, názorové uniformy, a že nesmějí myslet jinak, než jim předepisuje ten, kdo jimi manipuluje“.

Více se však k 17. listopadům nevyjadřoval. Akce, které se zúčastnil, se totiž netýkala Dne boje za svobodu a demokracii, ale jmenovala se Demonstrace na podporu názorů prezidenta republiky na imigraci a islám.

V následující části projevu se M. Zeman věnoval tzv. „migrační krizi“ a v podstatě se snažil ukázat, že dnes jsou lidi v této souvislosti manipulováni podobně, jako byli v obdobích, která si 17. listopadu připomínáme.

 V citovaném úvodu prezident prohlásil: „Tento národ si zaslouží, aby si vládnul sám a aby mu nikdo, opakuji nikdo, z vnějšku nediktoval, co má a co nemá dělat. Těžko si tuto Zemanovu větu v kontextu jeho projevu o imigrační krizi vyložit jinak než jako kritiku Evropské unie, a zejména snahy evropských lídrů o prosazení tzv. „uprchlických kvót.“