V České republice ihned propukla panika a lidé se začali ptát, kolik nenávratných škod může takové nařízení napáchat, zda nyní nedostane před schopnostmi přednost pohlaví a kdo firmě zaplatí případné škody, které ona žena v dozorčí radě způsobí.(Recese Německa je díky tomuto rozhodnutí naprosto nevyhnutelná…)

V žebříčku rovnosti pohlaví se letos Česká republika umístila na 96. místě ze 142 hodnocených zemí a octla se tak například vedle Azerbajdžánu (94.) či Indonésie (97.). Německo se umístilo na 12. místě a výše naznačené „obavy“ krotil německý ministr spravedlnosti Heiko Maas slovy: „Pohádky o tom, že není dost žen, mohou vyprávět jen lidé, kteří psychicky zaostali v minulém století.“  Lze konstatovat, že v České republice bohužel v minulém století zamrzl kde kdo. A tento fakt je o to smutnější, že v přístupu ke vzdělání je mezi hodnocenými zeměmi Česká republika na prvním místě. V podstatě to znamená, že Češky sice vesele studují vysoké školy, ale v práci se pak směrem nahoru příliš neposouvají…

Zajímavá je ona úvaha, zda najednou nedostane pohlaví přednost před schopnostmi. To se přece běžně děje nyní – a to ve prospěch mužů – a kvóty pro ženy ve vedení mají zajistit, aby se v (blízkém) budoucnu na ženy či na muže nehledělo jako na méněcenné a aby na pracovní místa byli přijímáni kandidáti podle schopností, nikoli právě podle pohlaví. Podle průzkumu nevnímá 95 % mužů své kolegyně jako konkurenci – a skutečně ani nemusí, neboť s pravděpodobností blížící se jistotě budou spíše povýšení oni než ony, a rozhodující schopností pro takový postup je zřejmě močení ve stoje.