V tom dnešním světě by se musel Jára Cimrman cítit jako ryba ve vodě. Virtuálních – tedy neskutečných, zdánlivých nebo potenciálních věcí je čím dál víc. Peníze, které mám, ale vlastně nemám, protož jsem si je vypůjčil. Přátelé na facebooku, které znám, ale vlastně ani tak moc neznám. Počítačové hry, které mi umožní být kdekoliv, kdykoliv a kýmkoliv. A podstatné už taky není něco hmatatelného vyrobit ale hlavně prodat. A to zase často zboží, které v tu chvíli ani nemám, nebo naopak: mohu koupit něco, co ještě ani není k dispozici a kdo ví, jestli vůbec bude.

Dokonalým vyjádřením této doby je virtuální měna bitcoin. Na svět přišla v roce 2009, kdy ji popsal a vytvořil člověk nebo skupina lidí pod pseudonymem Satoshi Nakamoto.Asi kvůli povaze projektu autor nikdy nezveřejnil svoji skutečnou identitu a krátce po větším rozšíření Bitcoinu v roce 2010 se odmlčel úplně. Zpočátku žádný trh prakticky neexistoval, obchodování s bitcoiny bylo stoprocentně virtuální. Pak ale uživatel „laszlo“ uskutečnil první reálnou transakci a koupil dvě pizzy za 10.000 Bitcointů. A pak se to rozjelo. V roce 2011 dosáhl bitcoin parity s dolarem a nedávno se jeho cena vyhoupla nad tisícidolarovou hranici. Například Německo bitcoin uznalo jako oficiální virtuální měnu, Čína odsouhlasila jeho používání veřejností. České ministerstvo financí zatím vyčkává a pouze doporučuje dávat si na bitcoin pozor. Akcie americké firmy, která vyrábí platformu pro obchodování s bitcoiny, posílily za jediný den víc než o 67 %. Bitcoin akceptuje stále víc obchodníků, je platící a provokující.