Tehdy jsme usilovali o zakázku na čínské elektrárně Šen-tou a bylo to jako na houpačce. Když už se k ní schylovalo, prezident Havel se potkal s kamarádem Dalajlámou, nebo ho aspoň pochválil a jednání byla u ledu a začínalo se znova. Václav Havel zkrátka nesouhlasil s anexí Tibetu, měl výhrady kvůli porušování lidských práv v Číně a nejel přesto vlak.  

Tehdy jsem pochopil, že ekonomika a politika jedou v Číně po dvou kolejích. Dělejte si byznys, jak chcete, třeba i hodně kapitalisticky, ale nemluvte nám do našich domácích komunistických záležitostí.   

V roce 2014 se český pohled na věc dost radikálně mění. Český premiér se zaštítil politikou Evropské unie a v jejím duchu chce respektovat územní celistvost Číny. Potom podle něj logicky nemůžeme uznávat exilovou tibetskou vládu.  

A jeho ministr zahraničí Zaorálek při návštěvě v Pekingu podepsal větu, že „Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě.“ A otázku lidských práv v Číně vyřešil jinou větou, která zní: „Obě strany znovu potvrdily úsilí ve věci podpory a ochrany lidských práv na základě rovnocennosti a vzájemného respektu.“  

Co si pod touto formulací mám představit nevím, ale vím, že tyto dvě věty umetly cestu ministru průmyslu a obchodu Mládkovi, který Čínu navštívil s delegací pětadvaceti tuzemských podnikatelů. Ministerské ambice nejsou malé: mají se obnovit hospodářské vztahy s Čínou, je snaha přilákat do Česka čínské investory a Mládek chce taky zavést přímé letecké spojení mezi oběma zeměmi.  

Jeho kroky mají opodstatnění – Čína je pro nás čtvrtým největším obchodním partnerem a tuto radostnou zprávu kalí jen vzájemná bilance: čínský dovoz k nám je asi desetkrát vyšší než tok zboží směrem opačným - a to by se mohlo trochu změnit v náš prospěch.   

Ministr Mládek odletěl do Číny jen dva dny po 25. výročí masakru na náměstí Tchien-an-men v Pekingu, při němž čínská armáda násilně potlačila protesty proti režimu, a zahynuly přitom stovky až tisíce osob.  

Máme-li věřit mezinárodním organizacím, pak čínské úřady pronásledují politické aktivisty a obránce lidských práv a seznam podobných hříchů je pěkně dlouhý – včetně výhrad k potlačování základních práv Tibeťanů. K dodržování všeobecných práv a svobod vyzývají Čínu USA, Japonsko i třeba OSN.  

Inu skloubit byznys s politikou a nezadat si, není někdy úplně jednoduché. Možná pomůže, když se poučíme u Číňanů a vybudujeme směrem k nim taky takovou dvoukolejnou dráhu. Po jedné koleji pojede vlak byznysu a po druhé názory na dodržování lidských práv. Už teď bych si tipnul, že po té první bude svištět mezinárodní rychlík, zatímco po druhé se bude ploužit dýchavičná lokálka, která dojede kdoví kam.