Vybudováním Velké zdi, která ji měla chránit před nájezdy kočovných kmenů, se odřízla od okolí tak dokonale, že její náskok před ostatním světem vzal dokonale za své. Čína tímto krokem spáchala ve své době ekonomické harakiri a je tak příkladem země, která nechtěně použila sankce de facto sama proti sobě.
V naší době je asi nejznámější aplikací ekonomických sankcí vztah Spojených států ke Kubě. Velmoc je nastolila v roce 1960 a trvají dodnes. Ovšem stejně tak dlouho trvá vláda bratří Castrů nad Ostrovem svobody, ačkoliv ekonomické potíže vyvolané sankcemi je měly smést. Nepodařilo se. Ano, na Kubě se žije špatně a v USA se zase složitě shánějí pravé kubánské doutníky.
Teď jsou tedy na pořadu dne sankce proti Rusku. Některé – především ty americké – už fungují, další připravuje Evropa. Jak to s nimi vypadá? Sankce mají postihnout ruské zájmy na kapitálových trzích, resort obrany, země má přijít o moderní technologie pro energetiku a rozšíří se seznam konkrétních osob, které budou mít složitější život.
Ale: Francouzi možná podpoří zákaz vývozu zbraní, jen co Rusům prodají dvě vojenské lodě víc než za miliardu eur. Britský premiér hřímá, že „se chováme, jako kdybychom potřebovali Rusko, a nikoliv Rusko nás“. Ale Evropská unie je například závislá na ruském plynu ze třiceti procent. A Vladimír Putin to dobře ví, a proto stejně silně odpovídá: „Evropa se nemůže obejít bez ruského plynu.“
Německý hlas hovořící o sankcích téměř není slyšet. V Rusku totiž podniká na šest tisíc německých firem, což je víc než ze všech dalších zemí unie dohromady.
Ruský obchod drží v Německu na 300.000 pracovních míst a německý průmysl už teď křičí, že sankce by poškodily čtvrtinu německých exportérů.
Česká republika taky zrovna neřinčí sankčními zbraněmi. Pokud jde o Čínu, nedávno vyměnila rétoriku o lidských právech za materialistický byznys a zdá se, že podobný kurz drží i pokud jde o Rusko. Prezident Zeman je proti jakémukoliv dalšímu embargu a dokonce dál zvažuje pro Rusy bezvízový styk.
V Rusku se angažuje na 400 českých firem. Český vývoz do Ruska dosáhl vloni 116 miliard korun a kvůli problémům ruské ekonomiky (ještě neovlivněné sankcemi) meziročně klesl podobně jako export německý.
Tolik tedy zprávy z jedné strany fronty. A co ta druhá? Ruské ekonomické zájmy už delší dobu míří východním směrem. Současná situace tento proces jen akceleruje a Rusko tu může najít - ze svého pohledu - spolehlivější partnery a nové ekonomické spojence, než je nazlobená Evropa. Objevují se i zprávy, že Rusko může do budoucna inkasovat za plyn a ropu platby ve zlatě. Nevím, nakolik je tato myšlenka reálná, ale evropské ekonomice by prospěla jen stěží.
A tak se zdá, že evropské hledání modelu ekonomických sankcí vůči Rusku, je spíš jen alibistickým gestem v situaci, kdy nemůžeme udělat nic lepšího. Netroufám si tvrdit, nakolik sankce můžou nebo nemůžou Rusku zatopit a myslím si, že to pořádně neví nikdo.
Ale dovedu si představit, že Rusko může zatopit i Evropě, až nám z toho za pár měsíců může být pěkná zima. Jakékoliv sankce v kterékoliv době se totiž vždy obracely proti všem.
Přemysl Čech vám přeje vlídný den!
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
