Historie se už ztrácí v dáli… Před 99 lety se blížil konec 1. světové války, rodilo se nové Československo a naopak, to nenáviděné Rakousko – Uhersko, umíralo. Náměstí českých a moravských měst se naplnila, zrod republiky se slavil jásotem a hudbou. Do svých domovů se z války vraceli ti šťastnější přeživší, otcové i synové. 28. října 1918 tak vyvrcholilo dlouholeté úsilí našeho a slovenského národa o získání novodobé samostatnosti.
Dnes na nezměrné úsilí předků poněkud pozapomínáme. Občas se mihne krátký televizní spot, či fotografie z lánského hřbitůvku. Objeví se věneček s trikolorou u vesnického pomníku padlých. Večer před státním svátkem pan prezident předá státní vyznamenání, ale i tento slavnostní akt dokážeme v médiích znevážit. Vyznamenané osobnosti dokonce urazit. Vlajkou máváme jen při hokeji či fotbalu. Slova hymny ani neznáme…
Letošní parlamentní volby poněkud upozadily oslavy tohoto našeho nejvýznamnějšího státního svátku. Ne vždy, jsme tento svátek mohli slavit, přesto jsme jej nosili v sobě. Připomínali jsme si osobnosti, které stály u zrodu naší novodobé státnosti. Odvahu i prozíravost Tomáše G. Masaryka, pracovitost Dr. Edvarda Beneše, ale i úsilí dalších „mužů 28. října“.
Pro tento den svobody umírali naši vojáci na frontách obou světových válek. Umírali v uniformách rakousko-uherské armády, umírali v domácím odboji i v uniformách našich zahraničních armád, či legií. Z jejich statečnosti se rodilo svobodné Československo. V každé i v té poslední české, či moravské vesničce, je pomník obětí obou světových válek. Z první světové války se nevrátilo přes 100 000 našich vojáků. Jakékoliv znevážení historie je urážkou statečnosti těchto našich předků.
Patří k naší cti, že ani v době nesvobody, kdy se kácely pomníky zakladatelů našeho státu, jsme nezapomněli na odkaz zakladatelů našeho novodobého státu. 28. říjen se stal svátkem národním, jen je nutno jej bránit proti pokusům o jeho revizi, či přebarvení. Čelíme opět pokusům o kádrování hrdinů odboje, ale i o oprášení a vylepšení obrazu starého mocnářství. Do Pantheonu Národního muzea se tak připravuje slavný návrat císaře Františka Josefa I., místo mu musí udělat hrdina druhého odboje, ale se „špatným“ kádrovým profilem. Opět odstraňujeme z náměstích pomníky hrdinů…
Tento státní svátek není, ani divadelní scéna, ani aréna k vyřizování osobních účtů. 28. říjen není svátkem politiků, je svátkem České republiky.
V souvislosti s nedávno proběhlými parlamentními volbami, připomínám to známé Masarykovo rčení : „Tož demokracii bychom měli, teď ještě mít nějaké ty demokraty!“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
