V tom roce si májové šeříky u nás pospíšily. Každou hodinou se blížila již tak očekávaná svoboděnka. Česká, moravská i slovenská města ji vítala šeříkem, objetím i slzy. Rudá armáda společně s 1. čs. armádním sborem osvobozovala od března západní Slovensko, 4. dubna byla osvobozena Bratislava, 22. 4. Opava, 26.4. Brno, 30.4. Ostrava… Pro nás bylo povzbuzením, že slezskou metropoli Ostravu pomáhala osvobodit 1. čs. tanková brigáda. Mnohá místa nečekala a se zbraní v ruce povstala proti okupantům. Němci a jejich spojenci na ústupu ještě vraždili, na mnoha místech koncem dubna umírali zcela neviní lidé, byly vypalovány vesnice. V Čechách německá milionová armáda „Mitte“ hledala cestu na západ.

Ve stejný den, co došlo k setkání na Labi, umírala plzeňská Škodovka. 25. dubna stovky amerických letadel svrhly na Škodovku přes 500 tun zápalných trhavin. Škodovka, klenot českého průmyslu, byl ze 70% zničen, umírali zde lidé na prahu svobody. Obdobně byla zničena, jako vysočanské továrny ČKD v Praze, po březnovém americkém náletu. I dnes nad těmito zbytečnými nálety kroutíme hlavou, s otázkou proč? Ty důvody jsou zcela zřejmé.

Krátce po náletu 6. května vstoupila do povstáním osvobozené Plzně americká armáda. Je zajímavým zjištěním, že české polistopadové vydání válečného deníku G. Pattona „Válka mýma očima “ věnuje Plzni a západním Čechám, jen pár řádek. Je tak zjevné, že pro Pattona to byla jen epizoda na jeho velké bojové cestě. To dnešní vylepšování výlohy zásluh USA je nedůstojné. Je nejspíše snahou dohnat bývalé ponížení podílu americké armády při osvobození ČSR.