I ten kostel nebyl jen mrtvým bodem v krajině. Staré selské rody předávaly svá hospodářství další generaci. Brambory, mléko i vepřové jsme měli hned za humny, stačilo zajít k sousedům. Byli jsme potravinářsky soběstační, kolem vesnic byla zoraná pole, rostlo obilí, cukrovka i brambory, na pastvinách se pásl hovězí dobytek. I v době světových válek bylo kde brát … jezdilo se s taškou na venkov. 

Zatímco velkoměsta na horní palubě tančí, z českých vesnic naopak mizí život. Zavírají se školy, obchody, pošty, hospody, osiřela i sportovní hřiště. Taneční zábavu již ani nepamatují, není ani důvod. Místo skotačivých dětí zní klapot holí, vesnice stárne, vymírá. Umíráček na kostele zvoní stále častěji… Z českého sedláka se stal řidič multikáry ve velkoskladu. Místo prosperujících zemědělských podniků, kvalitních a čerstvých potravin, jsme svědky zániku českého zemědělství. Česká republika přestává být potravinářsky soběstačná. Dovážíme od vepřového, kuřecího masa už i brambory. Podobně zeleninu a ovoce. Po dálnicích se naopak valí tisíce kamionů s potravinami. Jsme velkoskladem EU. Ve svém důsledku ničíme nejen českou vesnici, ale i potravinářský průmysl, deformujeme krajinu.

Dezinformace, nezájem, lhostejnost, to vše dnes ničí české zemědělství. Dlouhodobě klesá zemědělská produkce. Snižují se osevní plochy, např. u brambor za 30 let klesla výměra na 20 procent té původní, obdobně je to u obilnin, cukrovky, ovoce… Statistika hovoří jasně! Soběstačnost ČR je u vepřového masa jen 40 %, u vajec 62 %, dovážíme už i švestky, rybíz, třešně, květák, kedlubny i brambory, ty dokonce až z Turecka, Egypta. Vedle brambor je propad produkce i u zeleniny - ještě v roce 1989 jí bylo na českých polích 573 tisíc tun, nyní jen 250 tisíc tun. Tedy opět méně než polovina