Při větším dělení světa v 16. století,  jsme přišli zkrátka. Přesto jsme svůj sen o nějaké té malé kolonii snili, ... Toužili jsme po moři i po těch exotických dálkách, po tom voňavém koloniálním zboží, které prodával Poláčkův pan Bajza, ve svém koloniále.  Vedle exotického zboží, jsme také četli o laciné pracovní síle, o vzácných surovinách, o sladkém životě koloniálních úředníků…..   Záviděli jsme Velké Británii, říkalo se o ní, „ že nad její říší slunce nezapadá“. Neuměli jsme si v hodinách zeměpisu představit tu  nedozírnou rozlohu 34mil km2 této říše.  

Británie, tato kolébka demokracie, vládla nad osudy stovek milionů obyvatel Afriky, Asie, Ameriky, …. Koloniální říši podobného rozsahu měla i Francie, Španělsko, za těmito koloniálními mocnostmi trochu zaostávalo Holandsko, Portugalsko, Belgie, Itálie, Německo,… Dnes naši partneři v EU ! Zámořské koráby, brázdily od 16.století oceány, vozily zboží, suroviny, zlato, v útrobách lodí se tísnili  černí otroci, určení pro práci na plantážích, při  sběru kávy, bavlny, čaje.  Obchod s černými otroky dosahoval milionových čísel. Jen v meziobdobí 1801 – 1900 jich bylo přepraveno po moři přes 3 miliony. V letech 1701 – 1800 dokonce 6 milionů. Tedy těch, co tuto cestu hrůzy přežilo. Platilo se zcela určitě, jen za živé zboží. A ztráty byly asi vysoké.  

Koloniální mocnosti z těchto svých kolonií po staletí bohatly. Miliony otroků přivezených z Afriky pracovaly za stravu a nocleh. Koloniální hospodaření v těchto koloniích dopadlo neslavně, státy získaly „omezenou“ samostatnost, dnes povětšinou jsou hospodářsky a politicky rozvráceny. Skutečnost, se kterou se tyto bývalé koloniální říše, dnes členové EU nechlubí. Naopak, dávají nám, těm nově příchozím z Východu, své rady. Dívají se na nás nejspíše pohledem bývalého koloniálního úředníka. Jsme pro ně jen lacinou pracovní silou a dobrým odbytištěm pro jejich zboží. Určují, kdo má splácet jejich dluhy vůči zemím v Africe, Asii…