Vaše „statečné šiky“, které přišly  ze všech koutů české země, v této bitvě obstály. Tolik  očekávaná bitva skončila jejich vítězstvím, nad bojištěm stále stoupá dým,… elitní šiky Pražanů a jejich  spojenců, byly rozprášeny prostými „venkovskými sedláky“. Stalo se tak navzdory očekávání téměř celé západní Evropy. To pomyslné bitevní pole, po dvoudenním klání, ovládli „prostí sedláci z českého a moravského venkova“, kteří tu bitvu vybojovali pod prapory zemanskými. Vítězi se stali ti často  vysmívaní a podceňovaní občané venkova, kteří měli být jen těmi pouhými figurkami   v tomto klání o prezidentský stolec. Přesto dokázali zvítězit. 

Ke korunovaci byl již připravený i nový  panovník, on stál v plném lesku a ve své kráse uprostřed svých rádců.  Před bitvou i během ní,  přijímal hold a podporu všech těch mocných,  kteří si přáli porážku nenáviděného českého zemana z Vysočiny.  Dle plánů bitva o prezidentský stolec měla být rychlá a hlavně vítězná, počty i procenta tomu nasvědčovala. Všichni byli již natěšeni z blížícího se podílu na moci.  I hostiny byly pro vítěze připraveny, muzikanti, klauni i herci, bili k pobavení vítězů pozváni. Dopadlo to ale jinak, než očekávali, ti prostí venkované, ti občané z malých i větších měst, městeček, vesniček se spojili pod praporcem svého panovníka a zvítězili,  proto oni, místo nich slaví.