Pamatujeme dobu, kdy režijní kádrováci určovali, kdo je hrdina a kdo musí z učebnic pryč. K hrobu TGM se chodilo na zapřenou, Edvard Beneš to slíznul za „mnichovany“, stal se viníkem Mnichova i okupace. Hrdinové odboje rubali uran v Jáchymově, jejich děti nesměly studovat.

Po polistopadové euforii se probudili opět kádrováci. Jako jeden z prvních to odskákal novinář, spisovatel a hrdina odboje Julius Fučík. Jeho kádrovým nedostatkem bylo, že byl komunista, a pro ten „škraloup“ se po listopadu 1989 hledaly všechny cesty, jak z Fučíka udělat kolaboranta, zrádce. Nic se neprokázalo. Špínu tito kádrováci na Fučíkovi nechali, občas ji přiživují.