K těm černým dnů patří rok 1938 a válečná léta následující. Tedy Mnichovská zrada našich spojenců Anglie a Francie... a v důsledku Mnichova i rozpad Československa. V dnešní protiruské  kampani kolem roku 1968 mediální vykladači dějin záměrně zapomínají na mnohá dějinná poučení. Jednu kapitolu z našich dějin lze připomenout prezidentovi Slovenské republiky Andreji Kiskovi.

Tím smutným příkladem je úloha Slovenska při německém tažení na Východ. Za několik dnů si připomeneme počátek druhé světové války. Po boku německých agresorů tehdy pochodovala i slovenská armáda, 1.září 1939 vpadla do Polska. Připomínám, že tři slovenské divize pronikly hluboko do polského území… Slovenské úspěchy byly oceněny vysokými německými válečnými řády, slovenská armáda se osvědčila v tomto tažení… V očích polského národa byli Slováci ale okupanty.

Za dva roky v červnu 1941 slovenská armáda opět „zachraňovala evropskou civilizaci“, při tažení proti SSSR. Na 100tisíc slovenských vojáků bojovalo v tomto proti ruském tažení po boku německé armády, slovenšti vojáci se opět osvědčili. Příkladem mohou být slovenští letci, kteří  sestřelili na 200 sovětských letadel… Za okupační slovenskou armádou zůstaly tisíce obětí…  V očích ruského (sovětského), lidu byli Slováci okupanty.