Ve středu 27. ledna 2021 by mělo pokračovat závěrečné třetí čtení vládního návrhu novely zákona o pedagogických pracovnících. Ředitelé škol sdružení v Pedagogické komoře, z. s., v této souvislosti oslovili poslance formou otevřeného dopisu, v němž upozorňují na některé nedostatky v novele. A naopak doporučují schválení některých poslaneckých pozměňovacích návrhů k novele.
Otevřený dopis ředitelů škol poslancům k novele zákona o pedagogických pracovnících
Vážené poslankyně a vážení poslanci,
dovolujeme si vás oslovit formou otevřeného dopisu, protože nesouhlasíme s některými změnami, které jsou navrhovány v novele zákona o pedagogických pracovnících. V současné době jsou ředitelé škol přetíženi neustálými změnami v souvislosti s koronavirovou pandemií a krizovými opatřeními. Proto bychom velice ocenili, kdyby se školská legislativa měnila jen minimálně a v nejnutnějších případech.
Ministr školství Robert Plaga bohužel postupuje zcela opačně – viz změny v maturitní vyhlášce ohledně podoby zkoušky z cizího jazyka, změny v nařízení vlády ohledně pedagogické intervence, změny vyhlášky o inkluzivním vzdělávání, změny nařízení vlády ohledně výše tarifní části platů pedagogických pracovníků nebo změny ve vyhlášce o předškolním vzdělávání ohledně financování chův k dvouletým dětem v mateřských školách. Tyto novelizace jsou schvalovány na poslední chvíli a přinášejí změny, s nimiž velká část pracovníků škol vyjádřila veřejně nesouhlas alespoň formou otevřených dopisů, protože ministr školství s nimi nejedná oficiální cestou, jakou je například tzv. školská tripartita, v níž mají své zástupce zaměstnanci (školské odbory) i zaměstnavatelé (ředitelé škol).
Zákon o pedagogických pracovnících považujeme ve stávající podobě za vyhovující. Nemyslíme si, že je nutné přijímat změny, které vládní novela přináší. Některé změny hodnotíme jako zbytečné, jiné jsou dokonce kontraproduktivní a jejich dopady budou negativní.
Novela snižuje administrativu především pro pracovníky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kdy ruší systém akreditací většiny kurzů v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. To zdraží kurzy DVPP školám i učitelům o DPH, z jehož placení jsou akreditované kurzy osvobozeny. V rámci evropských projektů je podmínkou čerpání finanční dotace, aby daný kurz byl akreditován MŠMT. Vzdělavatelům, kteří tyto kurzy realizují, naopak administrativa výrazně přibude.
Školám přináší novela novou administrativu v rámci tzv. adaptačního období. Navíc není jednoznačné, zda začínající učitel bude muset být dva roky zařazen v nižší platové třídě, když bude mít uvádějícího učitele (bude tudíž považován za nesamostatného). To by v případě začínajících učitelek mateřských škol znamenalo, že si oproti současné situaci výrazně platově pohorší, neboť 8. platová třída je o 6.130 Kč měsíčně nižší než 9. platová třída (rozdíl za celé dvouleté adaptační období činí 147.120 Kč). Novela nepočítá s žádným nárokovým příplatkem pro uvádějícího učitele, ani se snížením jeho přímé pedagogické činnosti, aby se mohl věnovat začínajícímu učiteli jindy než ve svém volném čase.
Nejkontroverznějším návrhem v novele zákona o pedagogických pracovnících je nový § 9a, který je v rozporu s hlavním principem všech regulovaných profesí. Aby mohl pracovník jakoukoliv z mnoha regulovaných profesí vykonávat, musí nejprve splnit zákonem stanovená kritéria. V případě profese učitele všeobecně vzdělávacích předmětů na 2. stupni ZŠ a SŠ určuje kvalifikační kritéria MŠMT. Jedná se o obhájení diplomové práce a složení státní závěrečné zkoušky v rámci studia učitelství v magisterském programu, jehož rámcový rozsah i obsah stanovuje MŠMT. Toto studium poskytují nejen pedagogické fakulty, ale i další fakulty, které ho mají akreditováno. Druhým způsobem, jak lze získat kvalifikaci učitele, je úspěšné absolvování magisterského studia neučitelského programu a k němu doplňujícího pedagogického studia (toto tzv. pedagogické minimum musí mít minimální délku 250 hodin).
Novela zavádí třetí způsob, kdy pracovníkovi bez pedagogického vzdělání může být uznána kvalifikace škrtem pera, aniž by splnil základní kvalifikační kritéria učitelské profese (úspěšné absolvování alespoň 250hodinového DPS). Dle novely nemusí pedagogické minimum ani začít studovat, přesto může být až 3 roky považován za plně kvalifikovaného a bude mu přináležet stejný plat jako aprobovaným učitelům, kteří se pět let intenzivně připravovali na svou profesi. Spatřujeme v tom nepřijatelný zásah do našeho povolání, který povede k jeho deprofesionalizaci a degradaci. Novela je v této části v rozporu s textem Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+, kterou schválila vláda v loňském roce, a rovněž jde zcela opačným směrem, než kterým se vydaly státy s kvalitním školstvím (například Finsko). Mezinárodní výzkumy dokazují, že žáci aprobovaných učitelů mají lepší výsledky než žáci nekvalifikovaných pracovníků. Případné schválení § 9a nebude mít žádný pozitivní přínos, může ovšem výrazně ohrozit kvalitu vzdělávání v České republice.
Souhlasíme s obsahem negativních stanovisek k novele zákona o pedagogických pracovnících, která zveřejnily organizace sdružující pedagogy: Pedagogická komora, z. s., akademické senáty pedagogických fakult, ČMOS PŠ (školské odbory), Asociace děkanů pedagogických fakult, Jednota českých matematiků a fyziků, Asociace češtinářů, z. s., AMATE (Asociace metodiků - Association of Teacher Educators), Česká pedagogická společnost, Asociace pracovníků speciálně pedagogických center, z. s., Akademický senát Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy; i významné osobnosti: prof. Vladimíra Spilková, prof. Stanislav Štech, děkani pedagogických fakult prof. Jan Picek, doc. Jiří Němec, doc. Daniel Jandačka nebo prof. František Mezihorák.
Tvrzení, že novelizace přiláká „odborníky z praxe do škol“, je přinejmenším zavádějící. Odborné předměty mohou na středních odborných školách a učilištích vyučovat odborníci bez pedagogického vzdělání již nyní. Sporný § 9a (1) se týká výhradně učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů na všech středních školách i druhém stupni základních škol (na ZŠ ani žádné odborné vyučovací předměty neexistují…). V novele zcela chybí pojistky, které by bránily možnému zneužití. Pracovník, který bude prohlášen za kvalifikovaného, přestože kvalifikační předpoklady nesplnil a nemá žádné pedagogické vzdělání, bude moci vyučovat nejen předměty, které souvisejí s oborem, jenž vystudoval, ale i všechny ostatní vyučovací předměty, a to včetně výuka na 1. stupni ZŠ (což umožňuje jiná výjimka obsažená v zákoně o pedagogických pracovnících). Bude třídním učitelem. Bude vyučovat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami v rámci inkluzivního vzdělávání. Přitom si během svého vysokoškolského studia neosvojil žádné znalosti a dovednosti z pedagogiky, psychologie či didaktiky ani neabsolvoval žádnou pedagogickou praxi. Obejít půjde i výše uvedené tříleté období, neboť novela umožňuje jeho opakované řetězení.
Ředitelé škol mohou zaměstnat nekvalifikovaného již nyní – na základě výjimky, která to umožňuje v případě, že se nepodařilo volné místo učitele obsadit kvalifikovaným zaměstnancem. Současná právní úprava je plně vyhovující a není třeba ji měnit. Motivuje nekvalifikované pracovníky, aby co nejdříve vystudovali pedagogické minimum. I díky tomu je v celé České republice pouze 2,4 % pracovníků, kteří si učitelskou kvalifikaci nedoplňují (dle mimořádného šetření MŠMT je to na 2. stupni ZŠ celkem pouze 748 zaměstnanců a na SŠ jen 866 pracovníků). Problém s nekvalifikovanými je tudíž okrajový a nanejvýš lokální (Karlovarský kraj, kde nesídlí pedagogická fakulta). Řešením rozhodně není rezignovat na kvalifikaci učitelů, jak to činí návrh novelizace. Je třeba hledat efektivní cesty, jak přitáhnout do školství aprobované učitele, kteří odešli pracovat mimo svůj obor.
Jedinou cestou je narovnání platů pedagogických pracovníků na úroveň vyspělých států OECD a EU. Česká republika je dlouhodobě na posledním místě v porovnání průměrného platu učitelů vůči průměrné mzdě zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Zatímco v ČR je to v případě učitelů 2. stupně ZŠ pouze 70 %, v sousedním Německu je to 100 %. Cestou ke kvalitnímu školství je investovat do vzdělávání alespoň 5 % hrubého domácího produktu, což je průměr států OECD a EU. Výše učitelských platů musí být na českém pracovním trhu konkurenceschopná, aby aprobovaní učitelé neodcházeli ze školství. Zlepšovat se musí i pracovní podmínky učitelů.
Původní návrh změn v zákoně o pedagogických pracovnících považujeme za nekvalitní. Vítáme ovšem některé poslanecké pozměňovací návrhy, které se snaží nedostatky novely napravit. Jedná se především o vypuštění § 9a, což navrhují poslanci Antonín Staněk nebo Jiří Mihola. Dále odstranění novelizačních bodů, kterými se ruší akreditace kurzů DVPP, jak navrhuje poslanec František Vácha. Velmi bychom ocenili schválení pozměňovacího návrhu Jiřího Miholy, který doplňuje zákon o popis činností třídního učitele, jak je tomu ve slovenské legislativě již od roku 2008, a stanovuje nárokový příplatek za třídnictví ve výši minimálně 2.500 Kč měsíčně (současná výše tzv. zvláštního příplatku, který začíná na částce 500 Kč, je několikanásobně nižší než hodinová sazba minimální mzdy). Rovněž podporujeme poslanecké pozměňovací návrhy, které stanovují minimální výši specializačního příplatku pro metodiky prevence nebo koordinátory ICT na 2.500 Kč měsíčně (Jiří Mihola) a pro uvádějící učitele na 3.000 Kč měsíčně (Tereza Hyťhová). Podporujeme i pozměňovací návrhy, které snižují míru přímé pedagogické činnosti metodikům prevence (Kateřina Valachová), aby nemuseli svou stále náročnější funkci vykonávat ve volném čase. Rovněž podporujeme pozměňovací návrhy pana poslance Jiřího Miholy, které zavádějí pozice, jako je školní speciální pedagog, školní psycholog nebo školní sociální pedagog. Jejich uzákonění je nezbytným prvním krokem, jenž umožní systémové financování uvedených pozic ze státního rozpočtu.
Podporujeme pozměňovací návrh Lukáše Bartoně, kterým bude garantována automatická valorizace finančních prostředků ze státního rozpočtu určených na platy pedagogických pracovníků, aby bylo pro učitele trvale zajištěno minimálně 130 % průměrné mzdy v České republice.
Rozhodně nesouhlasíme s pozměňovacími návrhy poslance Lukáše Bartoně (některé vznikly ve spolupráci se senátorem Jiřím Drahošem), které přinášejí další výjimky z kvalifikace učitelů, kdy má být pracovník považován za kvalifikovaného, přestože ve skutečnosti kvalifikační předpoklady nesplnil. Zákon o pedagogických pracovnících detailně popisuje, jakou kvalifikaci musí učitelé splňovat. Pokud by byl plný podobných výjimek, stává se tento zákon zbytečným…
Vážené poslankyně a vážení poslanci, žádáme vás, abyste před hlasováním o jednotlivých poslaneckých pozměňovacích návrzích i o novele zákona o pedagogických pracovnících jako celku zvážili všechny výše uvedené argumenty. Vznikly na základě dlouholetých zkušeností, které vycházejí z naší každodenní praxe. Velmi bychom ocenili, kdybyste více naslouchali zástupcům učitelů, ředitelů škol i dalších pedagogických pracovníků, kteří se sdružují v reprezentativních organizacích, a případné legislativní změny s nimi předem konzultovali. Je nám velice líto, že někteří politici naslouchají pouze jednotlivcům, jejichž názory jsou výrazně menšinové, nebo různým aktivistickým a lobbistickým organizacím (například Eduin, o.p.s.), u nichž není jasná motivace, proč prosazují pravý opak toho, o co usilují pedagogičtí pracovníci, kteří na rozdíl od nich ve školství pracují a denně se v praxi potýkají s problémy, jež současná náročná situace způsobená koronavirovou epidemií přináší.
Citace z vládní novely zákona o pedagogických pracovnících § 9a
(1) Zaměstnanci, který je absolventem akreditovaného magisterského studijního programu, může ředitel školy písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele druhého stupně základní školy nebo učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy za splněný na dobu nejdéle 3 let ode dne, kdy tuto pedagogickou činnost začal vykonávat.
Psali jsme:
autor: PV
