Nebudu komentovat nově zvolené vedení ODS, pokusím se v tomto článku zachytit atmosféru v jednacím sále hotelu Clarion. Na kongres všichni přijížděli s očekáváním velkých změn. Již v lednu bylo zřetelné, že volba mezi Mirkou Němcovou a Petrem Fialou se výrazně vychýlila na stranu univerzitního profesora, který není dlouho ve vrcholové politice. Brilantní nominační vystoupení Petra Fialy nenechalo nikoho v sále na pochybách, co je dobrá volba pro ODS, a šance Mirky Němcové klesly k nule. Třetí kandidát Edvard Kožušník byl mezi kandidáty do počtu, což potvrdil i naprosto marným vystoupením. Pokud někdo uvažoval o této alternativě,  po jeho vystoupení musel ztratit všechny iluze. Mirka Němcová v souboji s Petrem Fialovou drtivě prohrála. Výsledek je k ní nespravedlivý a nezasloužila si za vše, co pro ODS v minulosti udělala i jak se zhostila role celostátního lídra takový výprask. Však také poděkování  nově zvoleného předsedy Mirce Němcové kongres ocenil dlouhotrvajícím potleskem ve stoje.

Volba místopředsedů již přinesla postupně stupňované napětí. Zatímco v souboji o prvního místopředsedu Jan Zahradil porazil Jiřího Pospíšila v poměru 65:35, volba řadových místopředsedů přinesla drama. Vystoupení jednotlivých kandidátů bohužel ukázalo na ideové ukotvení některých z nich pouze v minulosti. Jejich neschopnost formulovat pozitivní vizi budoucnosti ODS zhodnotili delegáti kongresu propadem ve volbách. Volba se nakonec bohužel zvrhla na souboj o Jiřího Pospíšila. S postupujícím sobotním večerem se stále více prosazovaly více blokové dohody regionů ODS a obsah politiky byl zaměněn za boj o, přiznejme spíše méně významné, vnitrostranické pozice. Při vší úctě čtvrtý místopředseda opoziční strany není exkluzivní exekutivní pozice. V mírně anarchistické atmosféře se v druhé volbě posledního místopředsedy podařilo zvolit posledního místopředsedu až po půlnoci po vzájemném vyčerpání všech stranických bloků. Ještě dlouho do noci někteří přepočítávali hlasy a kuli pikle na druhý den.