Osvícení radní by se snad měli řídit příkladem aténského státníka a zákonodárce Solóna. Ten založil v Aténách první státní veřejný dům už kolem roku 500 před Kristem. Vděční občané mu za to postavili pomník. Německá města začala zakládat bordely už ve 14. století. Měšťany k tomu vedl prostý selský rozum. Proč by poctivě vydělané měšťanské peníze měly padat do lůna neznámých potulných ženštin? Zvlášť když se jich mohlo pár usadit v domě, který by stál všem lidem na očích, byl kontrolovaný a město by se mohlo podílet na příjmech z provozování prostituce? Lidé těmto příjmům říkali „kurevní daň“ a ve středověku představovala nezanedbatelný příjem mnohé městské pokladny.
V novodobé historii býváme často svědky boje proti prostituci. Ten má své smutné protagonisty. Třeba čínské komunisty, kteří přeměnili nevěstince v rámci kulturní revoluce na kulturní domy. Také u nás se po roce 1948 stala existence nevěstinců naprostou fikcí. Paradoxní je, že i v západních zemích postupovali odpůrci zákonů a vyhlášek, které umožňovaly takové provozování nejstaršího řemesla na světě, podobně jako úředníci v komunistických nebo fašistických diktaturách.
Dokonce ještě po roce 1990 jeden pražský zastupitel přiznal, že prostituce byla, jest a bude. Nelze ji vymýtit. Tento realistický pohled mu však nebránil v tom, aby ji nepřirovnal k vraždám, ke krádežím nebo k užívání drog. Právě zmíněné kriminální jevy totiž policisté často spojují s takzvanou divokou pouliční prostitucí. Naproti tomu prostituce institucionární, tedy ta „zastřešená“, se dá mnohem lépe kontrolovat. Zločinnost, která s ní souvisí, výrazně klesá. To ukazují zkušeností ze zemí jako je třeba Dánsko nebo Nizozemí. Naopak vyhánění prostitutek na ulici způsobí to, že se zvýší počet sexuálně přenosných nemocí a drogových závislostí.
V poslední době se jako houby po dešti rozmnožily různé erotické masážní salóny.
Erotická masáž je v některých severských zemích považována za zdravotně prospěšnou proceduru. A právem. Pokud se jedná opravdu jen o masáž, která je často spojená s masturbací, a nedojde při ní ke kontaktům genitálních nebo orálních sliznic, nemůžeme proti takovým postupům protestovat. Alespoň ze zdravotního hlediska.
Je zřejmé, že masáž prováděná rukou je vlastně masturbací. Ale i tehdy, pokud masérka provádí tření penisu třeba prsy nebo jinou částí těla, se přenos sexuální infekce jeví jako vysoce nepravděpodobný. Taková masáž, zvlášť když ji zajišťuje tření klouzavého povrchu kůže a sliznice, bývá zdravotně bezpečná. Samozřejmě provozovatel musí zajistit hygienu prostředí a musí pečovat o čistotu používaného prádla, ručníků i osušek.
Některé masážní salóny přidávají k této proceduře ještě různé relaxační techniky a rozhovory, nebo cvičení ve spojení s používáním takzvané uvolňovací mantry. Znamená to stálé opakování určité slabiky v trvalém sledu. Díky tomu dochází k jakémusi zklidnění mysli, protože se vědomí soustředí na zvukovou vibraci slabik nebo slov.
Neustálé opakování stejné mantry může mít vliv jak na zklidnění mysli, tak i na celkové duševní uvolnění. Tyto techniky nevyužívají jen hinduisté nebo buddhisté. Efekty takového opakování znají například i katolíci, třeba z modlitby růžence.
Masážní salóny někdy inzerují speciální relaxační praktiky jako tantrické masáže. Kladou u nich důraz zejména na vzájemné sdílení dotyků klienta a maséra. Jeden majitel tantrického salónu mi sdělil, že jeho podnik je vlastně jakousi dotykovou restaurací. Stejně jako se hladový člověk přichází do restaurace najíst, tak do jeho podniku přicházejí klienti utišit svůj hlad po dotyku a pohlazení.
Ten člověk má do jisté míry pravdu. V naší moderní společnosti, která vzájemné dotyky často zakazuje nebo trestá, se takový hlad opravdu vyskytuje. Při jeho uspokojování často nezáleží na pohlaví klienta a maséra. Nejčastější a nejvíce oblíbené jsou samozřejmě kontakty heterosexuální.
Z různých pohledů na tento byznys je důležitý i pohled právníků. V normálním nevěstinci bývá jeho provozovatel stále jednou nohou ve vězení, protože ho policie může obvinit z kuplířství. Majitelé to řeší většinou tak, že prostitutkám pouze pronajímají pokoj a dostávají se tak do role jakýchsi hoteliérů.
Provozovatel erotického masážního salónu se však vlastně stává zdravotnickým podnikatelem. Jeho podnik neposkytuje služby sexuální, ale zdravotní. A o tom, že erotická masáž je prospěšnou zdravotní procedurou, se shodují odborné sexuologické názory v mnoha zemích.
Velice prospěšnou se jeví erotická masáž také u osob zdravotně hendikepovaných. U nich může nabývat charakteru takzvané sexuální asistence. Snad jedinou nevýhodou těchto erotických masážních salónů je skutečnost, že se asi těžko podaří do jejich činnosti zainteresovat nemocenské pojištění. Pro úhradu bude i nadále zapotřebí sáhnout do peněženky. Ale pokrok nalézá cestu také sem. Některé masážní salóny už prý berou platební karty.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
