- Stará politika něco nabídne jako lákadlo pro voliče, zpravidla až tehdy, když se blíží volby. A doufá, že na politickém trhu na základě dobrého „marketingové zpracování“ lákadla získá hlasy, s nimiž pak její rutinéři mohou handlovat. Proto má zájem jen o to, co je líbivé a co si nevyžaduje podrobnější výklad, přesvědčování těch, kteří chtějí jednoduchá řešení. A také nikdy nenarazí na konflikty s prosazováním toho, o co jde. Proto šíbři staré politiky nikdy nepochopí, o co ve společnosti jde. Nikdy se nesetkají s odporem institucionálního systému v prosazování správného a perspektivního, protože se k tomu ani nikdy nedostanou. Z nevážně míněných slibů se snadno ustupuje a zdůvodnění se vždy najde.

- Nová politika od samotného počátku, nezávisle na volbách, vidí jako svou prioritu probouzení, zrání a dozrávání veřejného vědomí a sebevědomí. Ti, kteří se na ni podílejí, se také od počátku setkávají s bariérami jak prosazení toho, co se navrhuje, tak i samotného procesu objasňování toho o co jde. To těm, kteří dělají nov ou politiku, umožňuje identifikovat příčiny bariér a postupně odhalovat to, o co ve společnosti jde, jaké jsou příčiny současných problémů.

Stará politika, tím, že se nesnaží to, o co jde, prosazovat, nezávisle na výsledku voleb, se vůbec nedostává do kontaktu s příčinami současných problémů. Nevidí je a nechápe je. Nová politika naopak začíná vrstvu po vrstvě odhalovat, jak jsou problémy provázány a jaké síly působí proti změnám. Tyto příčiny lze rozlišit přibližně na dva typy: